Tasovem a Hroznovou Lhotou proletěli Čerti a jeden řídil pekelný stroj
Společná denní fotografie před náročnou obchůzkou nechyběla. Masky vypadají hrůzostrašně, ale pod nimi se skrývají
sympatické tváře protagonistů této show.
TASOV – Za deset let činnosti v adventní době si získala skupina říkající si Čerti z Tasova diváckou přízeň nejen v samotné obci. Její show po ulicích, které tvoří dvanáctka členů včetně postav Mikuláše a andělů, zatraktivněla před dvěma lety na scéně ještě nejstrašidelnější čerti-krampusové. Rohaté antropomorfní figury, které v rakouském a jihoněmeckém folkloru odpovídají českému čertovi.
„Naše slovácká skupina je zajímavá svým pekelným strojem (starší typ traktoru, poznámka autora příspěvku) a také smrtelného vozu, váhy hříchů. Taky máme i své vlastní peklo, na němž jsme strávili nějakou tu hodinu práce,“ sděluje NOVÉMU SLOVÁCKU při letošní skromnější a jediné obchůzce, která vedla na určitých místech z Tasova do Hroznové Lhoty, vůdce rozdováděného magického společenství „Luciper tasovský,“ alias Roman Šrámek. I když z něho srší pekelná energie, neodpustí si přitom postesknutí, že epidemie covidu jim zrušila několik vystoupení v různých částech republiky.
„Líbí se nám, že rozdáváme radost dětem i dospělým a přitom si neděláme nárok na žádnou finanční odměnu. Pouze si necháme proplatit pyrotechniku, kterou používáme k zdokonalení průvodu a cestovní náklady,“ konstatuje Šrámek.
„Každopádně to stojí hodně úsilí a času a hlavně trpělivosti manželek a přítelkyň, protože se vracíme někdy i nad ránem,“ dodává Roman Šrámek, kde vedle domácích chodí po ulici v přestrojení ještě kamarádi přespolní z Hroznové Lhoty a Žeravin.
Po malém občerstvení v podobě štamprlky ohnivé vody nasazuje strašidelnou masku s velkými rohy, vyfotí se s bojácným dítkem, jeho usmívající maminkou a za rachotu řetězu se rozbíhá, už pod rouškou tmy, k dalšímu domu na okraji Tasova.
„Akce moc pěkná, navštívili jsme ji podruhé. Škoda jen, že si čerti sundávali masky před dětmi. Jinak je musím pochválit, byli moc hodní oproti ve srovnání se židlochovickými, kam už nebo do Rakouska nemusíme zajíždět,“ popisuje zážitek za přikyvování šestiletého syna Kuby přihlížející maminka Martina Tůmová z Veselí nad Moravou.
(Text foto: Tonda Vrba)
Diskuze