Od formičky na kávové zrno až k betlémům. „Řezbařina? To je fascinující, voňavá vášeň,“ říká Roman Škodík

DUBŇANY – Dvaačtyřicetiletý ROMAN ŠKODÍK z Dubňan se před lety vyučil truhlářem a toto voňavé řemeslo jej už více jak dvě desetiletí živí. Už před 29 lety také propadl kouzlu rybaření a je dokonce členem Rybářské stráže pro jižní Moravu. Miluje kolo a po svém předchůdci panu Blechovi převzal jako vášnivý fotograf také vedení Dubňanského fotoklubu. V posledních čtyřech letech se dal ale navíc na zvláštního koníčka, kvůli kterému plní jejich kuchyni zvláště před Vánoci voňavé hobliny ve velkém, a on kvůli tomu téměř nespí. Učarovalo mu totiž vyřezávání tradičních českých betlémů. „Koupí kvalitních dlátek mě řezbařina začala opravdu bavit. Postupně tato záliba přerostla ne v koníček, ale doslova v koně,“ směje se Roman Škodík. Od trpělivé „piplačky“ jej neodradí vůbec nic. Tedy ani fakt, že na jednom betlému stráví až 200 hodin. Čím jej prastaré a pomalu skomírající řemeslo našich předků tak fascinuje? A voní mu dřevo i po letech, co s ním dennodenně pracuje?  

Takže vášeň pro vyřezávání se rodí opravu díky „obyčejné“ formičce na kávové zrno? (smích)

U mě to tak opravdu bylo. K řezbařině jsem se dostal skutečně náhodou. Přišla totiž ke mně do truhlářské dílny zákaznice, jestli bych jí nevyřezal formičku na cukroví – kávové zrno. Měl jsem tehdy sadu obyčejných čínských dlátek, asi 6 kusů za 150 korun, tak jsem jí to slíbil. A ejhle! Hned byly tupé a jedno se dokonce i ohnulo. Koupí kvalitních dlát to ale začalo i více bavit. Až to přešlo to v takového „koňa“. Dnes si ale kupuji už jen kvalitní dlátka za 400 až 1200 korun kus. 

Kolik jste zatím vyřezal betlémů? 

V řezbařině jsem začátečník, vyřezávám – nebo se o to pokouším – asi od roku 2017. Loni jsem vyřezal dva betlémy, jeden sobě a jeden na zakázku. Letos do Vánoc musím dodělat tři. 

Jak moc je to náročné časově? Jak dlouho vám trvá vyřezat jednu figuru? 

Jedna figura o velikosti 16 centimetrů mi trvá zhruba 8 hodin. Takových tam mívám asi 7 kusů, musí tam být také nějaké ovečky a oslík nebo velbloud, jako kulisa nějaké město, kde se Ježíšek narodí. Velikost Betlému je zhruba 70 x 50 x 50 cm. 

Takže kolik hodin na jednom takovém betlému strávíte? 

Odhadem tak 180 až 200 hodin práce. 

To vás doma rodina asi teď moc nevidí, že? 

No, většinou řežu odpoledne a v noci. Nejsem vyloženě betlémář, vyřezávám podle zakázek a letos jsem betlémy nechal na poslední chvíli. V dubnu jsem si navíc zlomil ruku v ramením krčku, tak práce dlouho stála. Zkoušel jsem vyřezávat jednou rukou, ale to se nedalo, tak to teď po nocích doháním. Jinak si vyřezávám svoje věci, co se mi líbí.

Je každý kus vašeho betlému originál, nebo máte nějaký vzor, který „jedete stále dokola“? 

Ne, co kus, to rozhodně originál.

Jak se takový betlém vlastně vyrábí? Nakreslíte si nejdřív figury na papír, přenesete je na dřevo a teprve potom přijde na řadu dláto? 

U betlému musím dodržovat výšku figur, jinak je postup stále stejný. Figuru si překreslím na dřevo a postupně dlátky a nožíky odebírám materiál. Říká se tomu ztracená kresba. Poté to zase dokreslím a tak stále dokola, dokud není figura hotová. Nakonec napustím figuru včelím voskem.

Voní vám dřevo i po letech, když s ním denně pracujete? 

Voní stále. Dřevo je nádherný materiál. 

Před pár dny jste vkládal na facebook krásný status, že jste si přivezl domů jedno takové „voňavé polénko“ – ořech výšky 200 cm. A že už i víte, co z něj vyrobíte. Co to bude? Prozradíte? 

Ono už napovídá tvar toho dřeva. Tak velkou sochu jsem ještě nevyřezával, a ačkoli před domem máme anděla asi 150 centimetrů z lipového dřeva, tak je to pro mne výzva. Tak uvidím, jak se podaří. Měl by to být Ježíš na kříži.

Z jakého dřeva vlastně vyřezáváte? Není problém sehnat kvalitní dřevo?

Vyřezávám z lípy, kterou sháním na pilách nebo koupím v obchodě se dřevem, kde je ale vcelku drahá, pokud vůbec je. Poslední dobou se totiž špatně shání i kvůli kůrovcové kalamitě, a na městě, když se něco kácí, tak to raději spálí.

Jaké dřevo je nejlepší právě na betlém? Vy s ním ještě nějak pracujete předtím, než vezmete do ruky řezbářské dláto? 

Převážně se vyřezává z lípy, protože není moc tvrdá a je taková mastná. Ale dá se vyřezávat i z olše, dubu, ořechu, ovocných stromů. Dá se ze všeho. Dřevo musí byt hlavně suché, aby nepraskalo. Také bez suků a nejlépe tzv. rovnoleté, aby se dobře řezalo.

Letos jste kvůli koronakrizi museli s kolegy řezbáři Zdeňkem Vizvárym a Miroslavem Šrutkou zrušit plánovanou výstavu „Z voňavého polénka“ a přesunout ji na další rok. Co jste měl všechno připravené? 

Je to škoda, výstavu zrušili 14 dní před zahájením. Nový termín jsem posunul raději na říjen 2021, snad bude kovidová situace příznivější. Výstava bude opět se Zdeňkem a Mirkem v Infocentru v Dubňanech. Měl jsem nachystané prakticky všecko, co jsem doposud vyřezal, tedy sošky Slováků, dubňanské sochy, nějaké anděly a reliéfní řezby, samozřejmě betlémy. Mám vyřezány i housle, celkem asi 30 řezeb. 

Budeme se moct přijít pokochat příští rok i někam jinam? Přivonět si k tak krásnému materiálu, jakým je dřevo? 

Na příští rok mne oslovili s výstavou v Mikulčicích a Rohatci, tak uvidíme, jak se to vyvine.

Čím je práce s dřevem tak fascinující? Spousta řezbářů říká, že je to pro ně jako droga, že jak jednou vezmou dláto do ruky, už ho nepustí. Hodiny a hodiny v dílně, prakticky každou volnou chvilku. Máte to také tak? 

Čím je fascinující? Že ze špalku nebo fošny nakonec vznikne nějaké dílo nebo výrobek, co někomu slouží a dělá radost. Mám to tak i v práci. Pro mne je to hlavně relax, když jsou kvalitní a ostrá dlátka, tak to baví.

Máte doma řezbářskou dílničku, nebo má vaše paní dřevěné hobliny po celém obýváku? 

Já vyřezávám doma v kuchyni. Když jdeme jíst, tak jen zametu třísky. Tímto děkuji své manželce za toleranci k mému koníčku. 

Co vaši synové, zkouší Vám už nahlížet pod prsty? Těšíte se, že je naučíte toto staré krásné řemeslo, které dnes už pomalu mizí? 

Mladší syn za mnou občas přijde, tak mu nachystám kousek dřeva a zkouší vyřezávat. Ale nenutím ho. Uvidíme.

Bylo někdy něco, s čím jste se v dílně opravdu hodně natrápil? Nedávno jste dával na sociální sítě svého vyřezávaného kapra, u kterého byl podobný komentář.  

Já neumím moc kreslit, tak se trápím asi se vším, co řežu, aby z toho vylezlo to, co si představuji. Kapr ani tak těžký nebyl, spíš mi strašně dlouho trval. Dělal jsem třeba reliéfní řezbu dubňanského kostela, který byl vcelku náročný. Ale napotřetí se podařil. Tedy snad. 

Dnů otevřených ateliérů se účastníte pravidelně? Mohou si návštěvníci akce třeba i vyzkoušet, jak náročná je řezbařina?

Od začátku se pravidelně účastním projektu Dny otevřených ateliérů. Letos byl 10. ročník a poslední 4 roky mám na této akci řezbářskou dílnu, kde vystavuji svoji práci. Každý si to může vyzkoušet. Předtím 7 ročníků akce Fotoatelier. Letos přišlo nahlédnout 64 návštěvníků, a to nejen místních, ale i z okolí.

Už jste říkal, že vám dřevo voní, že je to nádherný materiál. Co vás na vyřezávání baví ze všeho nejvíce?

Když se dílo daří, tak to i baví. A je mi jedno, jestli vyřezávám zrovna betlém, nebo nějakou sošku.

Jste téměř 25 let na volné noze. Letošní rok byl asi velmi těžký. Díváte se do nového roku s nadějí, nebo spíš s obavami? 

S nadějí. Snad už bude líp.

Za pár dní budou Vánoce. Jak je prožíváte u vás v rodině? Na co se nejvíc těšíte? A máte třeba nějakou zvláštní rodinnou tradici? 

No, ještě musím chytnout tu vánoční rybu, to je taková moje tradice. Napeču cukroví, uklidím hobliny ze stolu, aby se dalo večeřet, a budeme čekat na Ježíška, jestli tedy nebude v karanténě. Můj betlém už máme vystavený u krbu.

Co byste popřál do nového roku všem čtenářům NOVÉHO SLOVÁCKA? 

Pevné nervy a všem na zdraví! 

(Hana Raiskubová)