MYJAVA SE VRÁTILA NA MAPU PROFI-FOTBALU SLOVENSKA!

MYJAVA – Nedávná návštěva u našich východních sousedů na Kopanicích na Myjavě přinesla i hodně zajímavé vyprávění zdejšího dosluhujícího primátora (ve funkci skončil po 20 letech v komunální politice) PAVLA HALABRÍNA (ročník 1961), který je od roku 1999 nejvyšším mužem fotbalové klubu TJ Spartak Myjava a našemu webu ISLOVÁCKO.CZ poskytl ochotně tento rozhovor.

* Jak jste se vlastně dostal k fotbalu ve vašem městě Myjava?

„Bylo to díky mému otci. Ve fotbale tady na Kopanicích jsem již od roku 1986, letos je to tedy už 36 roků. Od roku 1999 jsem předsedou či prezidentem klubu (to už záleží na každém, jak si to přebere). Když jsem do této funkce vstupoval, tak muži hráli 4. ligu, postupně se to ale u nás zkvalitnilo, vraceli se odchovanci, hlavně ze Slovenska, Česka a Polska, takže najednou bylo k dispozici hned 11 fotbalistů, kteří neváhali znovu po letech obléknout myjavský dres. V roce 2012 jsme poprvé vybojovali historický postup do 1. ligy, lidé tomu začali věřit, fandili a když je úspěch, tak to je samozřejmost. Jsme ale malé městečko (kolem 11 000 obyvatel – pozn. red.), takže jsme věděli, že i když je tady perfektní partie v kabině, k tomu správně zapálení funkcionáři a natěšení fanoušci v euforii, bude to pro nás jen taková epizoda, dávali jsme tomu tak 2-3 roky!“

* To se téměř naplnilo. Nakonec jste to sami „zabalili“, a to 21. prosince 2016, kdy vedení klubu oznámilo, že k 1. lednu 2017 odhlašuje A tým z nejvyšší slovenské ligy a kádr rozpouští…

„Slovenský fotbal je dlouhodobě ve velmi špatné situaci, nefunguje tady žádný systém podpory, ani od státu a též ani od SFZ (Slovenský futbalový zväz – pozn. red.), o čemž by mohly hodně vyprávět třeba v Nitře, v Košicích nebo v Prešově. Myjava nebo Zlaté Moravce jsou nebo byly prvoligové, a to není dobré! My jsme si toho byli dobře vědomi, přesto jsme si řekli, že to zkusíme a tak jsme do toho i vstoupili. Nakonec se směšným rozpočtem (kolem 700 000-800 000 eur) jsme byli schopní hrát 3. – 4. místo v 1. lize a dokonce jsme v jedné sezoně postoupili i do předkola Evropské ligy! Za málo peněz bylo tak v tomto období na Myjavě hodně muziky. Postupně jsme ale zjišťovali, že ti chlapci, na kterých se to tu stavělo, přichází do věku kolem 35 let a legionáři, co u nás hráli, neměli až takový vztah k městu a samotnému klubu – cítili jsme na to odezvu v kabině a když třeba po venkovním slabém výkonu a po zasloužené porážce šli někteří hráči klidně slavit do baru, řekli jsme si, že tady není vše v pořádku. K tomu se přidalo řízení slovenského fotbalu, jaký je to bor…, který je vlastně postavený na pár jednotlivcích, kteří si z toho udělali vlastní byznys a já jako člen VV SFZ jsem stále upozorňoval na to, že to je zlé, jak se to dělá, samé výjimky, vztahy, vazby a různé ústupky s tím, že já se poznám s Janem nebo Jožou a to je základní průser slovenského fotbalu, bohužel! V nás na Myjavě tudíž postupně rostlo přesvědčení, že do ligy za těchto okolností prostě už nepatříme a do ni nenastoupíme!“

* Museli jste se asi dlouho rozhodovat, že? Jak to vzali samotní hráči, čekali něco podobného?

„My se trápíme, sháníme pro klub peníze, ale někomu děláme jen takového šaša! Vše vyvrcholilo jedním domácím zápasem se Slovanem Bratislava, kdy po potyčkách potrestala DK (Disciplinární komise) naše tři hráče, ale neoprávněně, a to byla poslední kapka. Rozhodli jsme se, že v lize za těchto okolností skončíme a taky jsme tak učinili. Zaskočili jsme především naše fanoušky a hráče, ale se všemi jsme se řádně srovnali, dodrželi jsme smlouvy a všichni do jednoho dostali to, co dostat měli!“

* Jak jste pak viděli další působení Spartaku Myjava na fotbalové mapě Slovenska?

„Řekli jsme si v klubu – OK, ale to stačilo! Vrátíme se k tomu, na co máme. Dostali jsme trest, že půjdeme o tři soutěže níž (tedy 4. liga), ten jsme přijali, ale určitě jsme nemohli a nechtěli souhlasit s peněžitým trestem ve výši 75 000 eur, proti kterému jsme se přes fotbalové orgány ozvali. Nenašli jsme ovšem tady zastání, i když jsme od právníků věděli, že finanční pokuta byla udělena protiprávně. Obrátili jsme se proto na civilní soud, ten jsme vyhráli, protože rozhodnutí fotbalových orgánů zrušil v plné výši.“

* V současné době se u vás hraje 2. nejvyšší soutěž. Jaký máte nyní rozpočet a jak jste spokojený se současným fotbalem mužů na Myjavě?

„Letos se tady znovu udělala v kabině dobrá partie, děláme s mládeží (TJ Spartak Myjava má kromě dvou mužských týmů i dalších 16 – mládež, ženy a juniorky!), klub prostě normálně funguje a já jako myjavský fanoušek se těším z toho, že nějakých 400 000 eur nám stačí na to, abychom hráli v popředí 2. ligy. Neočekávali jsme, že budeme v tabulce tak vysoko, naše ambice nejsou hrát první ligu, protože pokud tady nebudou pevně stanovená pravidla pro každého, balamutit hráče a fanoušky, to nemá smysl. Pod takovým vedením fotbalového svazu určitě zájem na Myjavě o ligu nebude!“

* Vzpomněl jste rozpočet. Kolik z této částky jde na první tým mužů?

„Muži dostanou na sezonu tak kolem 250 000 eur. Máme výhodu, že v klubu není ani jeden placený funkcionář, všichni to dělají na bázi dobrovolnosti a chtění, neboť mají vztah k Myjavě, za kterou dříve většina nynějších funkcionářů hrávala. Trenéři jsou placení u mládeže, ale to je jen taková symbolika – 200-300 eur za měsíc.“

* Kdo je na Myjavě hlavním sponzorem fotbalu, vím, že tady ale máte tady i špičkový mužský volejbal?