Po šedesáti letech se vracejí k zastřelení mladíka komunistickým vrahem

ARCHLEBOV – Je pravda, že o některých neštěstích způsobených vinou člověka by se nejraději psát nemělo. Pokud se navíc odehrálo v obci s menším počtem obyvatel, je to velmi citlivá věc a nejraději by se na to mělo rychle zapomenout. Dlouhá léta se to dařilo i v Archlebově, ve vesnici na okraji regionů Kyjovska a Hanáckého Slovácka. Určitě velká část Archlebských ani neví, co se tehdy na podzim roku 1960 stalo. Díky zájmu dvou místních mužů „oživit“ neštěstí, které by mělo pro další generace sloužit jako určité memento, nezůstane zapomenuto.

18. listopadu uplynulo rovných šedesát let od tragické události. Ve večerních hodinách roku 1960 se uskutečnil hrůzný čin, kde místní komunistický funkcionář František Koutný zastřelil teprve osmnáctiletého oblíbeného mládence Jendu Staňka, mezi kamarády zvaného „Džony“.  

Hlavním iniciátorem současné vzpomínky byl Bohumil Němec, jeden z kamarádů zemřelého, spolužák z ročníku 1942.  

„Strýc Němec se za mnou zastavil s prosbou o uspořádání vzpomínky v den výročí. Přitom jsem si uvědomil, že doposud nebyly vzpomínky na tuto tragickou událost zaznamenány ani nějakým způsobem zdokumentovány a většina pamětníku již není mezi námi,“ říká NOVÉMU SLOVÁCKU Michal Závodný, kterého zajímají události z archlebovské historie.

„Bylo to večer po schůzi Československého svazu mládeže, kdy nám nebyla povolena odvedenecká zábava. Na schůzi jsme se nepohodli s předsedou ČSM Františkem Koutným mladším a ten nám vyhrožoval z pozice moci, co všechno nám zakáže. Jako skupina mladíků jsme po schůzi doprovázeli učitelky na starou školu (dnešní Obecní úřad, poznámka autora příspěvku), kam nás František Koutný sledoval. Došlo k roztržce a po jeho útěku domů přišel za námi jeho otec, předseda KSČ v Archlebově a vystřelil několikrát výstražně z pistole, abychom se rozešli. Cestou domů mu Jenda Staněk domlouval, že po nás nebude střílet jako po zvěři a přišel ke Koutnému blíž a ten Jendu bez váhání zastřelil. Kluci hned zavolali sanitku a odnesli kamaráda k Halasům. Ještě stihli zavolat maminku, s kterou se stačil rozloučit. Jan zemřel na druhý den v kyjovské nemocnici,“ rozvykládal se se slzami v očích jeden z posledně žijících pamětníků Bohumil Němec.

„Otec mně vyprávěl, že jak se to stalo, byl na noční v kyjovské šroubárně. Po šichtě dojel domů, ale jak se to dozvěděl, vrátil se do Kyjova do nemocnice. Tam mu doktor řekl, že „Džonek“ byl absolutně zdravý kluk, ale nepodařilo se jim ho zachránit, protože měl prostřelenou aortu,“ zavzpomínal Pavel Švábík, bratranec Staňka. Tehdy měl jako klučík osm let a připomenul, že tatínek měl celý život problém s estébákama a v Hodoníně byl často vyšetřovaný.    

„Nejhorší bylo, že i po pěti měsících od smrti se nekonal žádný soud, tak jsme v březnu na svátek Josefa napsali barvou po silnici věty: „Chceme spravedlivý soud” a „Žádáme potrestání vraha.”

Za tyto nápisy jsem byl zavřený do vězení na šest měsíců a hned po odsedění trestu jsem šel na dva roky na vojnu. Vrah dostal původně šest roků, a nakonec si odseděl jen osmnáct měsíců, takže byl dřív doma z vězení než já z vojny. Je důležité zmínit, že pozůstalá rodina za určitý čas vrahovi odpustila a tímto to měli uvnitř srovnané,“ dodává viditelně rozrušený senior Němec.

„Bratr nebohého Jana, žijící v Brně Miroslav Staněk, si už jenom přeje, aby byla v Archlebově aspoň pietní vzpomínka. Co se stalo, je určitě smutný příběh. Je to jedna z posledních příležitostí tyto události zaznamenat a vzpomenout s dosud žijícími pamětníky a zachytit je pro příští generace. Je hodně důležité, aby se nezapomínalo,“ konstatuje s přesvědčením druhý muž „oživující“ odstrašující historickou událost, zdejší známý folklorista a varhaník v kostele, Michal Závodný.   

„Pro mou generaci je tato tragédie „novinkou“, protože se o ní téměř nemluvilo. Kdyby nebylo aktivity spoluobčanů Bohumila Němce a Michala Závodného a jejich vzpomínky, tak bychom o ní ani nepsali. Právě taková událost by se měla připomínat, protože mnozí na krutosti bývalého režimu zapomínají a mnozí tento režim ani nezažili. Už samotné události následující této vraždě jsou ukázkovým příkladem toho, že když byl člověk „správného“ přesvědčení a ještě aktivní straník-komunista – dala se tehdy ututlat i taková vražda. A když místní „nestraníci“ upozorňovali na tuto vraždu a požadovali její prošetření, protože se tehdy téměř půl roku nic nedělo a vrah si dál chodil po svobodě, tak sami skončili v kriminále. Do budoucna bychom měli za obec uvažovat o pořízení pamětní desky, jednak na památku Jendy Staňka a připomenutí této tragické události a jednak k tomu, abychom
i v Archlebově budoucím generacím připomínali, k čemu všemu za minulého režimu docházelo a co bychom neměli nikdy dovolit, aby se opakovalo,“ dodává s varováním a určitým předsevzetím, věkem mladý starosta Archlebova, Miroslav Jarolík.  

(Text a foto: AV)