Zprávy

Žáci nezapomínají na slováckého hudebního pedagoga Josefa Frýborta

Neděle Březen 7, 2021
128
Učitel Josef Frýbort na snímku vpravo s další již legendou slovácké dechovky, rodákem z Kelčan na Kyjovsku, Janem Slabákem. (Foto: FB)

ŽÁDOVICE – Na velikány, kteří ovlivnili životy stovek lidí kolem sebe, se nezapomíná. Nejinak je tomu u Josefa Frýborta ze Žádovic. Učitele, který naučil na dechové nástroje stovky dětí. Z mnoha z nich pak vyrostly legendy dechové muziky evropského formátu.

Rukama zapáleného kantora a muzikanta prošla opravdová esa – kapelník legendární Moravanky Jan Slabák, ale i Zdeněk Gurský, M. R. Procházka či Miroslav Surka.

Na Josefa Frýborta lidé nezapomněli dodnes. Každoročně jezdí jeho žáci a přátelé s kytičkou k rodnému domu obětavého kantora. Na fasádě má dokonce pamětní desku.

Na svého učitele ze Základní školy Újezd v Kyjově vzpomněli pro NOVÉ SLOVÁCKO muzikanti od pánaboha, Bedřich Čajka ze Svatobořic-Mistřína a Jan Meisl z Vracova.

  1. února uplynulo 108 let od Frýbortova narození.

„Za svého života „vychoval“ pan učitel s velkým U nynější slavné muzikanty, skladatele dechové hudby, jakými jsou například Jan Slabák, Zdeněk Gurský, M. R. Procházka či Miroslav Surka, kteří jsou známí nejen v České republice, ale i v zahraničí,“ říká bývalý píšťalák DH Mistříňanky, Bedřich Čajka.

„Každé vystoupení bral vážně, zodpovědně, nech to bylo pro družstevníky, nebo v Praze, jak rád říkával, pro potentáty. Výsledek výborného odvedení své práce i dětí, orchestru zakončil pokaždé vítězným- slováckým verbířským výskokem,“ zavzpomínal Čajka.

U památné desky v Žádovicích se rozpovídal i profesor Jan Meisl.

„V roce 1971 jsem nastoupil na Gymnázium Kyjov učit matematiku  a fyziku.  V hudebně  ZDŠ  každý den vyhrávala mládežnická  dechovka. Pan učitel Frýbort  po čase  mě  a  budoucí  ženu  Věru  požádal  zpívat.  Jako výhodnější uplatnění byla moje křídlovka a její činely. Místo manželské přípravy jsme denně chodili na  zkoušky,  pak  na  vystoupení a zájezdy do Holandska, Belgie, Rakouska, Německa, Polska, na Ukrajinu a dalších států,“ vzpomíná Meisl, rovněž výborný muzikant.

Přesný Frýbortovský rytmus poté předal svým třem dětem, absolventům hudebních  akademií.

„Houslista Libor hraje ve  Vídeňských  symfonicích,  akordeonista  Jenda s  Virtuosi di  Praga,  klavíristka  Věra  doprovází naše muzikanty  i  žáky  ZUŠ.   Talentovaná jsou také naše vnoučata, studující na konzervatoři“, uzavírá s určitou hrdostí Jan Meisl.

„Na Pana učitele velmi rád vzpomínám. Po mém absolvování konzervatoře v Kroměříži, jsem nastoupil jako učitel do tehdejší lidušky (dnešní ZUŠ) v Kyjově. Nebylo zde tolik dětí, tak jsem dva dny  v týdnu a soboty jezdil učit do Ježova, mimo jiné to bylo také první Frýbortovo působiště. Přihlásilo se mi tehdy asi 18 dětí. Obec koupila nástroje a já jsem do pěti let udělal dechovku. Připravovali jsme se na soutěž lidušek a na jednu zkoušku, kterou jsem prohodil do Kyjova, jsem pozval i pana učitele. Stále ho vidím, jak celou zkoušku seděl a poslouchal. Po zkoušce přišel ke mně a řekl: Mirečku, dobře to děláš. Celý život mi říkal tak pěkně, Mirečku. Ústřední kolo jsme pak několikrát vyhráli, ale na moji nabídku na společné vedení jeho dechovky nikdy nereagoval,“ doplnil s úsměvem vzpomínky další Frýbortův žák, kyjovský skladatel a hudebník, Miloslav R. Procházka.

(Antonín Vrba)

Štítky: