Velký kyjovský patriot Zdeněk Mezík věří, že lepší časy zdejší kopané ještě přijdou!

KYJOV – Tentokráte se rozpovídal o sportu, ale zejména kopané, velký kyjovský patriot a fanoušek pražské Sparty a AC Milán, kyjovský podnikatel ZDENĚK MEZÍK (60), který stále doufá a věří, že „jeho“ Kyjov bude hrát ve fotbale minimálně Divizi a ještě by to chtěl osobně zažít. Protože se Zdeňkem znám několik roků a tykáme si, tak je zcela přirozené, že tento rozhovor se uskutečnil v této kamarádské rovině. 

* Již více jak dva roky celé Česko bojuje s neviditelným virem COVIDEM-19, který již usmrtil tolik obyvatel, kolik je v podstatě průměrný počet jednoho menšího okresního města u nás, tedy něco kolem 30 000! Co na tuto situaci říkáš a jak to osobně snášíš ty a tví nejbližší?

„Všechny nás to překvapilo, co se začalo dít, přišly zákazy, příkazy, hlavně přerušení podnikání – to nás zasáhlo nejvíce: najednou se objevil jiný denní režim, vše rázem bylo úplně převrácené, než bylo předtím (mám tady v Kyjově hospodu a bar, takže vím, o čem mluvím!). Respektuji úmrtí obyvatel, člověk nikdy neví, za měsíc tam můžu být také. Jen mě překvapilo, že někdy na přelomu února a března řekl pan ministr zdravotnictví Blatný na tiskovce, do počtu 19 000 zemřelých se počítají i autonehody, jiné nemoci a podobně a že je o 1/3 méně zemřelých. Od této tiskovky se o tom už ale nikdy a nikde nehovořilo, ba ani nepsalo. Navíc nikdo slova pana Blatného nevysvětlil, takže tomu tak trochu nerozumím. Jinak v rodině se nám COVID-19 zatím vyhnul.“

* Máme sice po nouzovém stavu, ale stále je situace kolem normálního života u nás hodně nejasná a místy až chaotická. Mám na mysli hlavně amatérský sport, kde se stále nemohou ti nejvyšší v Česku rozumně domluvit a tudíž se jenom přešlapuje na jednom místě. Co si o tom všem nyní jako řadový občan a velký fanda fotbalu myslíš?

„V těchto dnech už nemáme sice nouzový stav, ale stále je situace kolem normálního života u nás dost nejasná až chaotická.

Jeden den jsou takové příkazy, druhý den zase jiné, člověk neví, co ten den vlastně platí (viz důchodci do obchodů dopoledne nebo odpoledne atd.). Obchody českých občanů, kde se dá vstupovat po jednom či po dvou zavřeme, zakážeme a je nám úplně jedno, že naši lidé tak zkrachují a na druhé straně jsou tady velké obchody se zahraničním kapitálem, kde je mnoho lidí, třeba i u pokladen (kde jsou fronty 5-8 lidí), to ale nikomu nevadí. To je divné! 

Co se týká amatérského sportu, tak mám osobně menší obavy (ale rád se budu mýlit), jestli po tak dlouhé době zákazu naše mládež, ale nejen ta, trochu nezleniví a doufám, že se snad všichni sportovci vrátí zpět na svá sportoviště. Některá nařízení byla až úsměvná, co nařídila Vláda ČR: napřed na kluzišti mohlo bruslit 18 osob, pak 6 a poté jen dvě osoby, takže se kluziště zavřelo, není divu! Ale  obdivuji, že i za takových podmínek nechal třeba Městský úřad v Kyjově kluziště otevřené ještě i pro šest osob. To by se mělo samotnému Městu Kyjov poděkovat.“

* Fotbal je tvůj milovaný sport, přitom jsi nikdy nebyl aktivním a registrovaným hráčem. Proč v tvém případě nakonec zvítězila kopaná?

* Já jsem nebyl nikdy aktivním nebo registrovaným fotbalistou. Kyjovský fotbal mně učaroval v šesté třídě, kdy se na kyjovském hřišti hrávaly 1 krát za 14 dnů mistrovské zápasy a já rodičům utíkal z Kameňáku z chaty pěšky do Moravan a odtud autobusem do Kyjova na fotbalový zápas. První impuls chodit na fotbal mi dal soused z vedlejší chaty, pan učitel Karel Fridrich, jinak velký fotbalový kyjovský fanoušek a později, až jsem byl ve výboru zdejší kopané, jsem ho přemluvil a tak psal kroniku, takže se stal nakonec kronikářem kyjovského oddílu. Do výboru kopané jsem poprvé zavítal v květnu 1990, kdy jsem byl osloven tehdejšími výbornými fotbalisty, a to Pavlem Šimečkem a Oldou Vaníčkem, abych byl mezičlánkem mezi výborem a samotnými fotbalisty. První moje fotbalové schůze bývaly v zasedací místnost na radnici v Kyjově, kde se nás scházelo 17 členů.“

* Vím, že dlouhá léta jsi jako velký kyjovský patriot pracoval coby člen ve výboru fotbalového oddílu a taktéž jsi určitou dobu dělal dokonce i místopředsedu oddílu. Jak na tyto časy s odstupem vzpomínáš?

„Ve výboru kopané jsem působil od roku 1990-2012, s jednou přestávkou, kdy byl předsedou ing. František Mazal. Osobně jsem zažil mnoho předsedů kyjovského oddílu: Jiří Vinca, Jaroslav Šupka, JUDr. Jiří Ronek,Vítězslav Ingr, Zdeněk Martykán, Oldřich Kříž, Bronislav Kapko, Josef Tetur, ing. Svatopluk Macek, Pavel Polcr, Petr Slezák, Marek Fric, Darek Opatřil – pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se. Psal jsem už výše, že jsem zažil ve výboru 17 členů, ale byla doba, kdy nás bylo pouze 5 a přesto to muselo  fungovat. Neexistovalo, aby členové výboru nedošli na domácí mistrovský zápas, to bylo prostě automatické, ale mnozí přitom  jezdili i na venkovní zápasy. Například za předsedování Zdeňka Martykána (1 rok), jsme se scházeli na Sokolovně, jinak v  pozdějších letech v místnosti na tribuně a od sponzorování Broně Kapka a Jožky Tetura pak v přízemí tribuny ve V.I.P. prostorech.“

* Asi ti současná situace v kyjovské kopané, kde místní muži hrají jen nejnižší krajskou 1. B třídu, moc radosti nedělá. Kde ty vidíš příčiny takového poklesu seniorského kyjovského fotbalu ve druhém největším městě našeho regionu, kde se přitom několik let dozadu vážně mluvilo dokonce i o možnosti hrát zde 3. či 2. ligu…

„Dnes hrajeme v Kyjově 1. B třídu, což je od roku 1960 nejhorší soutěž. Od roku 1996-2003 jsme hráli Moravskoslezskou fotbalovou ligu (což byla 3. nejvyšší soutěž v Česku – pozn. red.). Kromě už zmíněných sponzorů byla ohromná podpora firmy Vetropack Moravia Glass, a.s. Kyjov, když tehdejší ředitel zdejších skláren, ing. Jana Válka, byl velkým fotbalovým fanouškem a jeho snem bylo, aby se v Kyjově hrála 2. liga! Dokonce už byly plány na zastřešení betonových schodů naproti tribuny atd., ale bohužel zákeřná nemoc vše zastavila, jinak věřím, že by k tomuto cíli vše dospělo! 

Proč jsme tam, kde nyní jsme, nevím, ale věřím, že se kyjovský fotbal do budoucna zvedne a bude tam, kam patří – tedy aspoň v Krajském přeboru nebo Divizi.“

* Do jaké míry sleduješ regionální fotbal? Myslím si, že za celý region Hodonínska, kdy nejvýše postavená mužstva máme pouze jen divizní FK Hodonín a Bzenec, je toto číslo hodně mizerné a citelně tady chybí, aby se kopala alespoň 3. liga! Souhlasíš?

„Regionální fotbal sleduji, i když už méně: loni na podzim jsem byl třeba po delší době asi třikrát na Kyjovu, občas se zajedu podívat na Žádovice, kde povzbuzuji Filipa Gebharta, což je syn mého kámoše. Dnes v okrese hrají nejvyšší soutěž vlastně jen dva celky, a to FK Hodonín a Bzenec, proto musím a chci věřit, že náš Kyjov se za pár let probojuje opět do vyšších míst už k úctě těch, co tady v Kyjově léta fotbalově pracovali, ale už nejsou bohužel mezi námi, jako například Jarda Šupka, Jarda Ronek, Olin Iša Kříž a další. 

Já jsem za ty roky navštívil mnoho stadionů a fotbalových hřišť po jižní a severní Moravě, ale věřte mi, že kyjovský městský stadion je jeden z nejkrásnějších.

Nemůžu nevzpomenout člověka, který neodmyslitelně patří ke kyjovskému fotbalu, a to sekretáře a hlasatele v jedné osobě Rostislava  Řiháka, který již přes padesát tři let působí ve fotbale!

* Pokud mám dobré informace, tak jsi byl u založení jednoho amatérského fotbalového sdružení. O co se vlastně jedná a stále vytváříte aktivní činnost?

„Ano, v roce 1982 jsme odjeli čtyři kamarádi (Zdeněk Hanák, Petr Duroň, Jiří Pres a já) do Bulharska s cílem, že pokoříme nejvyšší horu balkánského poloostrova, která se jmenuje Musala a je vysoká 2925 metrů. Mapy v té době v bulharských horách neexistovaly, moc lidi tam nechodilo, všichni většinou zůstávali raději u moře. Neměli jsme stan, pouze spacáky. Vystoupili jsme v Plovdivu z vlaku a ze strachu, že tam nahoře bude zima a my nemáme stan, jsme si koupili každý láhev Jendy Bechera, aby jsme se zahřáli, pokud bude „kosa“. Den před výstupem na tuto nejvyšší horu jsme si mezi sebou řekli, že až dojedeme domů, založíme amatérský fotbalový klub. A že jak se bude jmenovat? Tož pijeme Bechera, tak tedy SJB 1807 Kyjov (Sdružení Jana Bechera ). A název už byl – vznikl přesně 6. srpna 1982 ve výšce 2600 metrů! Po příjezdu domů jsem objel pár kamarádů a ještě v tomto roce jsme odehráli asi pět zápasů na velkém hřišti. V roce 1983 to bylo už 16 zápasů, plus ještě různé turnaje v sálové kopané. Třeba v Otrokovicích jsme hrávali každé pondělí takzvaný Líný míč, další turnaje následovaly v Havlíčkově Brodě, Brně, Hodoníně, Bzenci, na Kladně nebo v Ježově. SJB rostlo, kromě A týmu vzniklo i B mužstvo. Každý pátek jsme chodili do sklárenské haly v Kyjově hrávat fotbal. Vzpomínky na tu dobu jsou a zůstanou, nedají se prostě ukrást. Příští rok by to bylo už 40 let od založení tohoto amatérského fotbalového uskupení! Musím ale konstatovat, že zajímavá éra SJB byla před několika lety již ukončena. A jedna zajímavost k tomu: pokud by jste šli někdy v Karlových Varech na prohlídku areálu firmy Becher, tak si v síni tradic určitě všimněte našeho dopisu, který tam visí již od 5. září 1982!“

* Nedávno se konala Valná hromada (VH) OFS Hodonín, kde po 12 letech ve funkci předsedy skončil Petr Kotásek, aby jeho post zaujal Antonín Kordula. S ním se změnila i částečně sestava Výkonného výboru, kam přišla mladá a nová krev. Jaký máš na to názor a co vůbec říkáš na současnou úroveň okresního fotbalu na celém Hodonínsku?

„Valná hromada OFS zvolila nového předsedu, Petrovi Kotáskovi po 12 letech patří velký dík a novému předsedovi, Tondovi Kordulovi, přeji osobně úspěšné vedení Okresního fotbalového svazu Hodonín.“

* Nedá mi to, abych se tě nezeptal na policejní razii loni na podzim: to si Policie ČR „posvítila“ na dnes již bývalého místopředsedu FAČR Romana Berbra a dalších 19 funkcionářů či rozhodčí, kteří se pohybovali ve strukturách fotbalové asociace a byla proti nim vznesena celá řada obvinění. Najednou se začalo v této souvislosti mluvit o velké očistě české kopané, takže jaký máš na to názor?

„Je jen dobře, že policejní razie byla, že proběhla, že začne nová fotbalová éra v České republice. Já osobně věřím, že bývalí fotbaloví hráči udají teď nový směr našeho fotbalu. Bral bych za předsedu českého fotbalu Vladimíra Šmicera.“

(pol)

MALÝ OSOBNÍ DOTAZNÍK:

NAROZENÝ: 24. listopadu 1960,

POVOLÁNÍ: OSVČ,

ZÁJMY, KONÍČKY: Fotbal, příroda,

KTERÉMU KLUBU FANDÍM? AC Sparta Praha (od roku 1971) a italskému AC Milán,

OBLÍBENÉ JÍDLO, PITÍ: Rýže, těstoviny, pivo,

CO NAOPAK NEMUSÍM? Špenát a bramborové knedlíky (pokud bych byl ale jeden den hladový, sním i to!),

OBLÍBENÝ HEREC, HEREČKA: Ondřej Vetchý, Linda Rybová,

OBLÍBENÝ FILM, SERIÁL: Slavnosti sněženek – Specialisté, Mordparta, Případy 1. oddělení,

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK, ZPĚVAČKA, SKUPINA: Václav Neckář, Marta Kubišová, Čechomor,

OBLÍBENÉ NOVINY, ČASOPISY: Deník Sport, Reflex,

OBLÍBENÉ MĚSTO, ZEMĚ: Kyjov, Olomouc – Česko,

OBLÍBENÝ SPORT: Fotbal,

OBLÍBENÉ AUTO: Nyní Hyundai,

OBLÍBENÉ ČÍSLO: 24,

OBLÍBENÁ BARVA: Žlutá, černá,

KVĚTINA: Gerbera,

OBLÍBENÉ ZVÍŘE: Pes

,

CO MNĚ ZTRPČUJE ŽIVOT? Dnešní covidová doba,

ŽIVOTNÍ MOUDRA: Nejde-li o život, jde o ho…, Na všechny svině se vaří voda!