SKVĚLÉ VÝSLEDKY ULTRAMARATONKYNĚ LUCIE LIPČÍKOVÉ Z NAŠEHO REGIONU!

HODONÍN – Dostali jsme do redakce zajímavý typ na možný rozhovor s mladou sportovkyní z Hodonínska, která „propadla“ nezvyklému sportovnímu odvětví, a to zdolávání ultramaratonových kilometrů nejen v rámci Česka, ale i dalších evropských států. LUCIE LIPČÍKOVÁ se nám v tomto obšírném rozhovoru představila jako neskutečně agilní amatérská sportovkyně z regionu, která možná po přečtení bude někoho dalšího z našich čtenářů či čtenářek inspirovat!

1/ Zkuste se prosím blíže představit!

„Jmenuji se Lucka a mám 33 let. Narodila jsem se v Kyjově, část života jsem prožila v Hroznové Lhotě na jižní Moravě a v Ostravě, kde jsem vystudovala Ostravskou univerzitu, obor Učitelství preprimárního věku. Momentálně jsem zaměstnaná jako učitelka v mateřské škole v Petrově u Strážnice a nyní bydlím ve Strážnici.“

2/ Jak to bylo vůbec se sportem ve vašem případě, kdy jste se k němu dostala?

„Nesportovala jsem vůbec! Proběhly sice neúspěšné pokusy s volejbalem a vybíjenou, ale víc než na samotný trénink jsem se soustředila na to, jak se z něj vyvléct. Rodiče nás jako děti brali do přírody a na turistiku, takže pohyb jsem měla. Na střední škole jsem ke sportu obecně začala mít nechuť, v tom čase mi to přišlo nucené a nešlo to ze mě. Dala jsem si pauzu a vyváděla jsem, jak se na pubertu patří. Vztah k pohybu jsem si našla na vysoké škole a prohloubil se až na vlastní popud.“

3/ Takže jsme se dostali asi už k samotnému běhání, kdy jste se tedy rozhodla pro toto sportovní odvětví?

„Moje sportovní minulost je taková, že jsem ráda trávila čas v přírodě na túrách. V době před „běháním“ jsem žila v Ostravě a Beskydské kopce mi učarovaly. Beskydské vrcholky jsem pravidelně zdolávala v rámci výzvy 32 vrcholů Beskyd a do běžeckých tenisek jsem se obula vzápětí. V době, kdy jsem cítila napětí a disharmonii v partnerském vztahu a utíkala jsem od problémů. V roce 2021 jsem se poprvé zúčastnila dálkového pochodu v domácích Bílých Karpatech. Původní myšlenkou této akce bylo běžet alespoň 30 kilometrů, respektive střídat běh s chůzí. Nakonec jsem od plánu upustila a přizpůsobila se tempu mého parťáka – neběžce. Na první kontakt s ultra vzdáleností vzpomínám s rozporuplnými pocity. Tehdy jsem si uvědomila, že se za chůzí skrývá mnohem více úsilí, bolesti, únavy (celý pochod nám zabral 24 hodin čistého času!) a více se obula do běžeckých a horských tréninků. Začala jsem se o běh zajímat obecně. Běhat závodně jsem začala v roce 2021, kdy mě kamarád oslovil na běžeckou štafetu Od Tatier k Dunaju. Do té doby jsem běhala pro sebe a dobrý pocit. Neměla jsem porovnání s ostatními běžci a nepoužívala jsem chytré hodinky.“

4/ Kdy tedy přišlo ve vašem případě k rozhodnutí věnovat se extrémnímu běhání?

„První ULTRA jsem zaběhla během příležitosti Neumannovy stovky – to je Novoroční běh pořádaný kamarádem Martinem (pozn. webu ISLOVÁCKO.CZ – Neumannem, který běžel Spartatlon, což je běh na 250 kilometrů). Na 8 kilometrovém asfaltovém okruhu ve Svatobořicích-Mistříně jsem nasbírala 100 km v čase 10 hodin a 29 minut. Neměla jsem natrénováno a nevěděla jsem, co přesně dálkový běh obnáší. Měla jsem kolem sebe „jen“ spoustu přátel, kteří povzbuzovali, rozdávali úsměvy a měli vlastní hlavu nastavenou na cílový doběh. Samotný dlouhý běh jsem vnímala o mnoho lehčeji, než jsem si dříve představovala. Neměla jsem křeče, nebyla jsem hladová, ani se nedostavila žádná krize. Jen ten poslední okruh už mě nebavil! Líbilo se mi zázemí akce a vřelá atmosféra okolo, cítila jsem se výjimečně. V dlouhých bězích jsem se našla a věděla jsem, že u nich zůstanu i nadále. Ještě téhož roku jsem se zúčastnila Strážnické stovky, Malofatranské stovky, Ultra Fatry, Javornické stovky, Letecké stovky a Beskydské sedmičky!“

5/ Které pozitiva jsou v ultraběhu nejdůležitější a co vám to přináší do života?

„Našla jsem zde tři jasná POZITIVA – je to disciplína a s ní spojený pocit naplnění, spokojenost sama se sebou a sounáležitosti s celou sportovní komunitou. Komunita ultraběžců je to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Všichni na závodech jsou milí a vzájemně si pomáhají!“

6/ Máte vztah třeba i k jiným sportům, nebo zatím je to u vás jen ten velký sport ULTRA?

„Pokud zrovna netrénuji na závod, trávím čas v horách. Baví mě vysokohorská turistika a ferratování. Ráda poznávám a objevuji nová místa, ale také se často nechávám vést. K mým oblíbeným místům patří Vysoké Tatry, Malá a Velká Fatra, rakouské a slovinské Alpy a neodmyslitelně také italské Dolomity. Po letošní dovolené na Sardinii však nepohrdnu ani odpočinkem u moře. Cyklistiku vnímám spíše regeneračně, ale dokážu si i takzvaně naložit.“

7/ A teď pojďme konkrétně k prvním závodům a k prvnímu vašemu většímu úspěchu. A co ostatní běžecké výsledky ve vaší zatím krátké sportovní kariéře?

„První trailové závody do 30 kilometrů jsem odběhla v roce 2021, a to Horskou výzvu na Pálavě, kde jsem se umístila jako třetí žena a Czech Ultra Trail Tour v Bílých Karpatech, kde jsem byla jako druhá v pořadí žen. Ráda se vracím ke vzpomínkám na první ultratrail na Slovensku, k Malofatranské padesátce, ke které jsem si mimo jiné vybudovala hlubší vztah (později také MF 100). Lesní úseky, úzké chodníčky, náročné stoupání, kameny, skály, technické seběhy. Hřeben, který mění barvy, podklady. Hory, které nám nabízí mnoho, ale nic nedají zadarmo. Poprvé jsem se závodu zúčastnila v roce 2022 a poměřila síly s těmi nejlepšími soupeřkami. Do té doby jsem měla ultraběžce zafixované jako „nadlidi“, myslela jsem si, že jsou uzavřená komunita a do závodu jsem šla s malou dušičkou a velkou pokorou. Všichni byli moc příjemní, bezprostředně komunikovali, chválili mě. Byla jsem mile překvapená a velmi mě to těšilo. Občerstvovací stanice na top úrovni a ochotu dobrovolníků ani nevzpomínám. Cílovým obloukem jsem proběhla za 9 hodin a 37 minut, v pořadí jako pátá žena, ohromená vlastními schopnostmi a překvapená skromností všech zúčastněných. O dva roky později (2024) jsem si po nasbíraných zkušenost dokázala splnit jeden z běžeckých snů. Malofatranskou stovku jsem v celé její kráse vyhrála (107 km, +7 300 metrů) – to byl silný a nezapomenutelný zážitek. Jinak čtyři sezony držím ženský traťový rekord na místní Strážnické stovce (101 km, +2 500 metrů). Rok od roku zrychluji a v tomto roce jsem ji zaběhla zatím v nejlepším čase – za 10 hodin a 28 minut.“

8/ Máte za sebou nějaké závody mimo Česko a Slovensko, a pokud ano, jak jste na nich celkově dopadla?

„Doposud jsem se zúčastnila dvou závodů světového formátu. Do světa vysokých hor – Julských Alp – krásného alpského údolí, k jezeru Bled i okolí řeky Soča jsem pronikla při příležitosti Julians Alps Trail Run by UTMB. Na Trase Lake Bled (80 km, +3 300 metrů) jsem se umístila na 20. příčce v ženské kategorii. Závodu předcházely vleklé zdravotní problémy, nulová tréninková příprava a tisíce proplakaných slz. Slovinské dobrodružství mělo k dokonalosti daleko, ale i to je cesta ultraběžce – zkouška odolnosti, vůle, hledání harmonie a zpomalení. A s přesností na devět měsíců po této události jsem stála před skutečnou výzvou. Byla jsem silná a odhodlaná víc, než kdy předtím. Vytoužený závod Lavaredo Ultra Trail by UTMB klepal na dveře!“

9/ Takže zastavme se více u toho posledního velkého závodu, který se uskutečnil letos v Itálii…

„Trasa měří 120 km a účastník při ní nastoupá přes 5 800 metrů. Limit je stanovený na třicet hodin. Celkem 1632 závodníků startuje ve 23 hodin z náměstí ve městě  Cortina d´Ampezzo, na trase je několik časových limitů, ale při jejich nedodržení hrozí diskvalifikace. Nejvyšší bod na trase leží ve výšce 2 500 metrů nad mořem (Tre Cime di Lavaredo). Občerstvit se je možné na čtrnácti občerstvovacích stanicích, pouze čtyři z nich umožňují podporu supportu. Faktů bylo dost. Ultratrailové závody jsou především o neopakovatelných zážitcích a hlavně o emocích – tak tady jsou! Lavaredo jsem měla v hledáčku pár let. V roce 2024 mě nevylosovali, štěstí jsem zkusila o rok později, a ono se na mne usmálo. Můj druhý alpský závod, v majestátních horách, ke kterým mě váže něco hlubšího. Navrací mně k pokoře, ke klidu, ke své síle i k novému poznání. Hory, které jsou mi oporou, zrcadlem i výzvou. 120 kilometrů syrové pravdy, radostných i bolestivých okamžiků. Terénem proměnlivým jako počasí mezi průsmyky, s více než 5 800 metrovým převýšením, tisíci kroky, které mě posouvaly dál nocí, ve vánku, při východu slunce na Tre Cime (pohled, který vehnal slzy do očí nejednomu účastníkovi), nekonečným stoupáním a technickými seběhy, kdy srdce bilo až v krku. Závod, který v mém podání nebyl jen o běhu, nýbrž o vztahu, který si člověk vybuduje s místem, kam se vrací stále. O stopách, které zůstávají nejen na stezce, ale především uvnitř. Nesmazatelnou stopu závodu zanechal i můj support tým a přítomnost nejbližší rodiny. Díky nim jsem se v tento výjimečný okamžik cítila jako profesionál, v bezpečí a lásce. Ve chvílích, kdy jsem zápasila sama se sebou a potřebovala jejich blízkost. Ve chvílích, kdy jsem kráčela za svým snem!“

10/ Jak jste nakonec dopadla, jste s výsledkem spokojena?

„V čase 16 hodin a 50 minut jsem si nakonec doběhla pro 75. místo v konkurenci top světových ultra běžců a obsadila 7. příčku mezi ženami (jinak též 4. místo ve věkové kategorii). Byl to skvělý výsledek, kterým jsem si navíc zajistila přímé pozvání na finále UTMB Wolrd Series 2026 v Chamonix (Francie). A co si kromě výsledku ze závodu odnáším? To, co se nedá změřit – vděčnost, vnitřní ticho, sílu a nesmírný respekt k horám.“

11/ Jak vypadá příprava na obdobný závod, co vše musíte vlastně ještě předtím absolvovat?

„Zpětně mám týdně v nohách 90 – 120 km, tady záleží od výškových metrů. Poslední dobou opouštím od silových tréninků a více se zaměřuji na Pilates, stabilizační cvičení a strečink. Ke kompenzačnímu a regeneračnímu prvku řadím cyklistiku. Jednou za čas navštívím fyzioterapeuta a dopřeju si masáž. Vyhýbám se alkoholickým nápojům (jsem motivovaná pouze cílovým pivkem), snažím se dodržovat životosprávu a dohlížím na kvalitní spánek.“

12/ Poslední otázka tohoto velmi zajímavého vyprávění – Vaše sportovní plány do budoucna!

„Budoucí sezonu navštívím zahraničí a snad si splním svůj ultimátní cíl, kterým je sto mil v Chorvatsku na závodě Istria 100 by UTMB a tuto zakončím účastí na finále UTMB World Series 2026 ve francouzském Chamonix.“

Pro informaci uvádím fakta, že ultraběžci se v Česku svým sportem neživí, každý má své civilní zaměstnání. Startovné na závody vychází ročně na 10 000 Kč, běžecká obuv (čtyři páry do roka) na cca 10 000 Kč, běžecká výživa na asi 15 000 Kč za rok a povinné běžecké vybavení je v hodnotě cca 10 000 Kč. Co může Lucie Lipčíková potenciálním sponzorům nabídnout? Jeho název + logo na běžecké oblečení (tričko, šortky), název sponzora uvedený na startovní listině, testování produktů, besedy a rozhovory o běhání podle požadavků sponzora a kontakty přes sociální sítě (FACEBOOK, INSTAGRAM) – poděkování sponzorovi ke každé běžecké akci, která bude zveřejněna!

(red.)