SESTŘIČKA Z VESELÍ SE NAKAZILA KORONAVIREM a tvrdí, že to není žádná chřipečka

VESELÍ NAD MORAVOU – Všeobecná sanitářka v Uherskohradišťské nemocnici Dagmar Kubátová z Veselí nad Moravou onemocněla koronavirem. Nakazila se poté, kdy se její oddělení stalo covidovou stanicí. Stalo se i přesto, že sestřička a její okolí dodržují do puntíku ta nejpřísnější hygienická pravidla.

„Pracujeme na směny, od října nosíme respirátory. Než vejdeme do pokoje k nemocným, musíme navléct ochranné prvky. Dvoje rukavice, pevný operační plášť, jednorázový plášť, návlek na hlavu, návleky na obuv a štít,“ popisuje NOVÉMU SLOVÁCKU Dagmar Kubátová opatření na oddělení, kde je třicet lůžek s covidovými pacienty.

Čiperná, veselostí oplývající zdravotnice se přes přísná hygienická opatření nakazila. Neví se, kde. Možná se tak stalo doma, mimo nemocnici. Její starší syn měl totiž pozitivní test, který mu zajistil zaměstnavatel, o tři dny dříve, než propukla nemoc u paní Kubátové.

„Kromě mírného kašle a únavy neměl žádné příznaky,“ sdělila. 

Sama sestřička dostala zvýšenou teplotu 37,8 stupňů. Začala dávivě kašlat a cítila obrovský tlak v hlavě. V pátek 30. října jí pak vyšel pozitivní test.

„Mladší syn a manžel jsou negativní. Okamžitě se izolovali a odjeli bydlet na zahradní chatku,“ řekla Dagmar Kubátová. „Oni nakupují a já doma vařím. Předáváme si nákup i jídlo mezi dveřmi v respirátorech. Neustále si desinfikujeme ruce,“ popsala rodinný režim pozitivní žena.

Covid – 19 Dagmar Kubátové také odhalil, jak je společnost rozdělená. „Jedni respektují, že ten vir tu je a dodržují přísná opatření. Druzí si nechtějí připustit existenci koronaviru, nechtějí se přizpůsobit nařízením,“ všimla si.

„Pokud se všichni nezačneme chovat zodpovědněji, tak ten vir nezpomalí. On nezmizí, ale nemusí se tak rychle a agresivně množit,“ tvrdí zdravotnice. „Roušky nám asi zůstanou ještě hodně dlouho. Věřím ale, že pokud se semkneme, spolu vše zvládneme. Stále nevěřícím lidem vzkazuji, že to není žádná chřipečka, jak si někteří myslí. V práci jsem to viděla na vlastní oči a nyní to prožívám na vlastním těle. Mám jenom štěstí, že průběh není tak agresivní jako u více postihnutých pacientů,“ dodává s určitým doporučením a zároveň taky varováním Veselanka, Dagmar Kubátová.                  

(av)