Revue

Poklady z babiččiny kuchyně – Bezinkový likér

Sobota Říjen 30, 2021
125

Vzpomínám si na jednu krásnou rodinnou oslavu narozenin mé tety v Bzenci. Bylo to někdy koncem léta, ale ten den se ještě slunko pořádně opíralo do zad všech gratulantů, kteří seděli u prohýbajících se stolů na dvoře – jen kousek od košaté hrušky. Taková ta typická oslava na moravském Slovácku, se slivovicí na přípitek, koláči, pečenou kačenou se zelím a řízky se salátem pro ty, co kačenu zrovna nemusí. Domácí zákusky se tenkrát roztékaly, a tak kdo měl chuť, zašel si vždycky pro nějaký ten věneček, kokosovou roládu nebo štafetku přímo do ledničky. Teta byla skvělá kuchařka, a tak jsme oslavy u nich všichni milovali a sotva přišla nějaká ta pozvánka, už jsme nemohli dospat. Zničehonic teta zavelela směrem ke mně: „Jééé, Hanko, ty si taková šikovná děvčica, nakrájáš, prosím tě, nanukáče, co mám v mražáku? A vytahni z ledničky tu flašku, co je ve dveřách. Dělala sem bezinkový likér, tož kdo bude chtět, ať si ten nanukáč tým přeleje. A Ty si na to krájání nalej štamprlu, ať první ochutnáš, esi se to vůbec dá!“ Po těchto slovech jsem se na chvilku zarazila. Cože? Bezinkový likér? To jako z koziček, z těch černých bobulí, co je koncem léta zobou na všech mezích, u cest a v zahradách tak maximálně ptáci?, prolétlo mi hlavou. Tyto keře rostly dřív u každého vesnického domku, a dokonce se říkalo, že je tam naši předci vysazovali pro ochranu svých stavení. Ale co, proti gustu žádný dišputát, ať si dá, kdo chce, říkám si. Když jsem ale uvolnila zátku a přičichla k obsahu té inkriminované lahve, okamžitě jsem se na natáhla pro malou skleničku. Bože, ta vůně! A jak to bylo dobré! Než jsem nakrájela pro všechny nanukové dorty a roznesla je, měla jsem v sobě už tři štamprlky. Ale bylo mi už osmnáct, tak se to obešlo bez facek. Kdo se tenkrát svůj dílek nanukáče opravdu tím lahodným likérem z bezinek přelil, nemohl si tu dobrotu vynachválit. A já dodnes sem tam litr dva tohoto úžasného bezinkového likéru připravím v září také, abych měla co rozdávat svým přátelům na Vánoce, nebo čím přelívat narozeninové nanukové dorty. Vyzkoušejte ho také, bezinkový likér patří k tomu nejlepšímu z kuchyně našich babiček. Můžete ho ozvláštnit i kořením, například kardamomem nebo skořicí. Bezinkový sirup, ale také likér, se navíc užívá jako lék. Když si dáte večer před spaním malou stopečku, bude se vám hned lépe usínat. Pozor ale na čerstvé bobule bezinek, mohou mít nežádoucí účinky a vyvolat bolesti žaludku a nevolnost. Bezinky, nebo také kozičky, chebs či hural je nutné vždy tepelně zpracovat. Plody bezu jsou skutečnou zásobárnou zdraví prospěšných látek, obsahují zejména vysoký podíl vitaminu C, A a také některé vitaminy ze skupiny B. 

 

Suroviny: 

2 litry otrhaných kuliček bezinek bez stopek 

1 litr studené vody

2 lžíce vanilkového cukru nebo kousek dužiny z vanilkového lusku

4 lžíce uvařené kávy 

½ kg třtinového cukru

½ litru rumu nebo vodky (může být i domácí slivovice)

Postup: Zralé bezinky – můžete počkat až po prvním mrazíku, kdy jsou plody sladší) otrhejte od stopek a vložte do hrnce. Na plody nalijte litr vody a dejte vařit. Někdo přidává ještě i citron nakrájený na kousky a trochu cukru nahradí kapkou medu. Po 15 minutách šťávu důkladně propasírujte přes síto, abyste z bezinek dostali co nejvíce šťávy. Přecezenou šťávu opět zahřejte a přidejte třtinový cukr i vanilku, stejně jako kávu. Po dalších pěti minutách varu sundejte z plotýnky a nechte vychladnout. Nakonec přidejte rum, důkladně promíchejte a plňte do vysterilizovaných sklenic. Likér uchovejte v ledničce, kde vydrží klidně i do příští sezóny. Pokud ho ovšem nevypijete hned po uvaření. (Rh) 

Štítky:

recepty