Sport

MLADÁ MOTOCYKLOVÁ ZÁVODNICE DITA ŠTIPČÁKOVÁ Z DUBŇAN SNÍ O TOM, ŽE SE NĚKDY POTKÁ SE ŠAMPIONEM VALENTINEM ROSSIM!

Pondělí Květen 10, 2021
578
Na snímku Dita Štipčáková na jednom z letošních dubnových tréninků v kategorii Mini Moto Junior. (Foto: archiv Dity Štipčákové)

ŽÁKYNĚ 4. TŘÍDY DITA ŠTIPČÁKOVÁ Z DUBŇAN MÁ
NEZVYKLÝ KONÍČEK – JEZDÍ ZÁVODNĚ NA MOTORCE!
DUBŇANY – Poprvé si sedla na motorku ve svých necelých
čtyřech letech a stále je to její velký koníček. Řeč je o mladé slečně
z Dubňan, devítileté DITĚ ŠTIPČÁKOVÉ, které učarovaly
motorky.
* Proč zrovna motorky, protože v případě tak mladé dívky je to
hodně nezvyklý koníček a sport v jednom?
„K motorkám mě přivedli rodiče. Oba dva totiž taky jezdili závodně
na motorkách, takže když jsem se narodila, bylo u nás jasné, že i já
budu zkoušet motoristický sport.“
* Kdy jsi vlastně začala jezdit a co tě na tomto sportovním odvětví
tak baví?
„Poprvé mě posadili na motorku, když mně ještě nebyly ani čtyři
roky. Jezdili jsme každý víkend do Skalice na Slovensku, a tam jsem
si mohla zajezdit s kamarády. Bylo to moc fajn. Postupně jsem se
začala zlepšovat a zrychlovat, takže přišel první návrh na to, zkusit
amatérský závod “Mini Moto Cup.“ Můj první závod jsem jela v 5
letech na Brněnském malém okruhu a musím říct, že dopadl dobře,
protože jsem nebyla poslední! (smích) Další závod už jsem se
dokonce probojovala mezi ty nejrychlejší jezdce kategorie Junior A.
Na konci sezony v roce 2016 jsem byla celkově desátá z počtu 27
dětí. V roce 2019 jsem přešla z minibiku na motorku Ohvale 110
ccm. Co mě nejvíc baví na motorkách, tak to je asi ten adrenalin. A
k tomu skvělý pocit, když dokončím závod a vím, že jsem za sebou
nechala nějaké kluky.“
* Pokud mám dobré informace, tak i tvůj bratr zkoušel štěstí u
motorek, ale už se tomuto sportu nějak více nevěnuje…
„Bratrovi je teď 5 let. Na motorku ho rodiče posadili ještě dřív než
mě, byli mu tenkrát tři roky. Bohužel měl dost ošklivý pád a začal se
motorky tak trochu bát, ale vloni se pokusil k motorce vrátit a dostal
šanci odjet závod na mém mistrovství v kategorii Akademie. Musím
říct, že jel dobře, když závod dokončil na krásném druhém místě.
Momentálně na motorce tedy taky trénuje. Ale je pravda, že ho začal
bavit hodně fotbal, tak uvidíme, jestli u něj vyhraje fotbal nebo
nakonec to budou motorky.“
* Kromě motorek máš ale ještě povinnosti jako žákyně ZŠ, takže v
tvém případě asi již mnoho volného času nezbývá. Pokud se ještě
nějaký najde, co ráda děláš jako další oblíbenou činnost?
„To je pravda, jsem žákyní 4. ročníku ZŠ ve Svatobořicích-Mistříně,
takže se musím dost učit, abych vůbec mohla jet na samotné závody.
Protože pokud bych neměla dobré výsledky ve škole, tak by mě
rodiče určitě závodit nedovolili. Navíc musím taky poděkovat škole,
protože mi umožňuje uvolnění z vyučování, když potřebuji odjet na
závod. Když mám trochu čas, kdy se nemusím učit nebo trénovat,
tak jsem nejraději s kamarádkami venku. Děláme spoustu věcí, asi
jako každé normální holky v našem věku.“

* Pojďme ještě ke škole. Jaké předměty se ti nejvíce zamlouvají, co
ale naopak ve škole nemusíš a nemáš ráda?
„To je těžké, ale asi nejvíc mě baví čeština a angličtina a poslední
dobou nemám moc v oblibě matematiku.“
* Kolik v průměru odjedeš závodů v rámci jedné takové sezony?
Kde jsi se zatím nejdále s motorkou podívala?
„V rámci jedné sezony Mezinárodního Mistrovství ČR odjedu asi
8-9 závodů. Tyto se konají na území jak České, tak i Slovenské
republiky s mezinárodní účastí jezdců.
S motorkou jsem zatím nejdál byla v Itálii. Bylo to ještě na stroji
minibiku, a to na závodní dráze, která se jmenuje Franciacorta (ta je
postavena 50 kilometrů západně od města Lonato del Garda, které je
v provincii Brescia v Lombardii na severu Itálie – pozn. red.). Tam
jsem poprvé zažila atmosféru italského šampionátu, a bylo to skvělé.
Přístup Italů je naprosto jiný, oni totiž pro tento sport opravdu
naplno žijí. Navíc všem malým závodníkům zprostředkovali
pořadatelé během závodního dne autogramiádu s jezdci Moto GP ze
Sky Racing Team VR46, kteří tam zrovna trénovali. Na to nikdy
nezapomenu!“
* Jsi členkou nějakého motoristického klubu a jak často v týdnu
vlastně trénuješ? Pro naši laickou představu prosím popiš, jak
vypadá jeden takový trénink v tvém podání a kdo je tvým trenérem?
„Od letošní sezony jsem členkou JRT (Junior Racing Team) Brno.
Je to klub, který vznikl na Brněnském okruhu a já jsem letos dostala
šanci jezdit právě za něj. Trenérem mně byl doposud hlavně taťka,
ale letos se k němu přidává i Michal Šembera, který je hlavním
trenérem klubu JRT Brno. V rámci klubu probíhají tréninky vždy 1x
týdně (ve středu) a s rodiči pak absolvuji ještě tréninky o víkendu.
Takže na motorce v sezoně sedím docela často. Když skončí sezona
a začne zima, musím se připravovat fyzicky. To mě tedy vůbec
nebaví – musím minimálně 4x týdně cvičit, jezdit na rotopedu a
posilovat, abych se přes zimní období udržela v nějaké kondici.“
* Předpokládám, že většina závodů, které absolvuješ v dané sezoně,
se uskuteční vesměs přes víkendy. Jak tedy vypadá takový časový
plán na jeden závod v rámci Moravy nebo Čech?
„Ano, závody se jedou vždy o víkendu. Na samotný závod
odjíždíme většinou už ve čtvrtek večer, když taťka skončí v práci.
V pátek ráno totiž už začínají volné tréninky na vybraném okruhu a
většinou je těchto tréninků 8-9 za ten jeden den. Takže večer už jsem
docela unavená. Ale musíme ještě nastavit správně motorku a taky
moje průjezdy zatáčkami. V sobotu je závodní den, který začíná
dalšími dvěma volnými tréninky. Po nich už následuje kvalifikace,
podle které se stavíme na závodní rošt. Tady už jde opravdu do
tuhého.
Samotný závod má pak dvě části: jedou se totiž dva závody a
výsledné body se sčítají, přičemž větší váhu má až ten druhý závod.
To znamená, že pokud bych třeba dojela v prvním závodě 3. a ve
druhém na druhé pozici, byla bych vyhlášena jako druhá nejlepší.
Závody začínají po obědě a končí až večer, protože se musí

vystřídat více kategorií. Pak následuje vyhlášení vítězů, zabalit
všechny věci a poté již hurá domů!“
* Kolik je takových závodníků celkem ve tvé kategorii v Česku a jsi
z celého Hodonínska jediná, nebo je vás z našeho regionu víc?
„Nevím přesně, kolik je do letošní sezony přihlášených jezdců,
protože sezona bohužel ještě nezačala, ale v moji kategorii bylo
vloni celkem 11 jezdců. Byli to všechno kluci z Čech, Slovenska,
Maďarska a Rakouska. Co vím, tak z Hodonínska jsem ve své
kategorii jediná, což je škoda, protože jsme mohli spolu více
trénovat, pokud by nás bylo víc.“
* Jaké máš zatím za sebou největší úspěchy na závodní motorce a co
by jsi chtěla v budoucnu jako závodnice ještě dosáhnout?
„Moje největší úspěchy byly zatím v roce 2019, kdy jsem byla
celkově první Vicemistr Mezinárodního přeboru České Republiky.
V loňském roce jsem chtěla titul obhájit, ale bohužel jsem se o jednu
příčku posunula dolů, takže jsem zatím úřadující druhý Vicemistr,
ale již Mezinárodního Mistrovství České republiky v kategorii
Ohvale 110 ccm. Ze samotných závodů si nejvíc cením ten závod,
který jsem jela v roce 2019 v severočeském Mostě. Tam se mně v
mokrém závodě povedlo překonat druhého nejrychlejšího jezdce
Slovenska, Ladislava Veverku, a skončila jsem celkově tak na třetím
místě.
A mé další cíle? Chtěla bych v motoristickém sportu dál vířit
chlapecké vody a dělat jim těžkou hlavu. Samozřejmě bych se chtěla
posunout co nejdál a jednou snad i vyhrát svoji kategorii. Mým
velkým snem je odjet mistrovství světa, které se letos pojede poprvé.
Vybraná skupina nejlepších jezdců z celého světa pojede finále ve
Španělsku, kde se zrovna pojede i MOTO GP. A já bych se chtěla
potkat s Valentinem Rosiim. Doufám, že se mi to splní!
* Do rozhovoru vstupuje i maminka Dity, paní Štěpánka Štipčáková,
která na otázku, kolik stojí jedna sezona, říká:
„Tento koníček je hodně náročný. Jednak časově, fyzicky, ale
bohužel i finančně. Jedna sezona nás, za předpokladu, že se nekazí
technika, vyjde zhruba na 300.000 Kč. Pokud se ale technika začne
kazit, už se musíme bavit o mnohem vyšší částce. Bohužel sponzora
žádného nemáme, takže musíme sahat do vlastních rezerv.
Samozřejmě bychom byli moc rádi, kdyby se našel někdo, kdo by
chtěl mít svoji reklamu na motorce naší dcery a chtěl tak přispět
malé holce na plnění jejich snů. Pokud se takový někdo najde,
budeme samozřejmě moc rádi!“
(jop)

 

Štítky:

rozhovor