Sport

MILAN NOVÝ STRÁVIL CELÝ TÝDEN V HODONÍNĚ JAKO AMBASADOR MS VE TROJKOVÉM HOKEJBALU A PŘITOM NAŠEMU WEBU ISLOVÁCKO.CZ POSKYTL TENTO OBSÁHLÝ ROZHOVOR!

Úterý Červenec 11, 2023
1828
Milan Nový (vpravo) se svým velkým obdivovatelem, naším sportovním fotoreportérem, Jaroslavem Kolískem z Hodonína. (Foto: archiv Jaroslava Kolíska)

HODONÍN – Bývalý špičkový hokejový útočník a PÁN STŘELEC Kladna a naší reprezentace, MILAN NOVÝ (71 let), se objevil v Hodoníně na nedávném mistrovství světa ve trojkovém hokejbalu jako ambasador této akce a našel si čas, aby webu ISLOVÁCKO.CZ poskytl tento obsáhlý rozhovor. Protože se s Novým znám osobně ještě z minulého století , a to z období konce 70. a začátku 80. let, kdy „jeho“ TJ SONP Kladno získalo v letech 1975, 1976, 1977, 1978 a 1980 vždy zlaté medaile v Československé hokejové lize, tak celý zajímavý rozhovor se uskutečnil na bázi vzájemného tykání!

1/ – Stejně jako Kladeňák Jaromír Jágr jsi si musel cestu na hokejové výsluní pořádně vydřít. Jarda byl proslulý svými tisíci dřepy, které dělal každý den, ty jsi pro změnu objevil ocelové puky, se kterými jsi doma poctivě trénoval a dostal jsi tak skvělou sílu do paží, takže ty nejtvrdší rány jsi prováděl v podstatě s velkou lehkostí…

„Já jsem chodil s Frantou Kaberlem (hokejový obránce Kladna z té slavné éry Poldovky – pozn. webu) na průmyslovku, kde jsme měli pana profesora Jungmanna, který učil tělocvik. Zjistil jsem, že byl i trenérem národního týmu atletů a nabídl mi, že mi pomůže s věcmi navíc pro hokej. Měl jsem ty puky železný a navíc na zahradě i ty normální, kde bylo prkno s otvory pro střelbu po zemi, do obou rohů a mezi nohy brankáře. Celý rok jsem to trénoval, neboť jsem věřil, že právě toto mě v hokeji posune dál. Dnešní střelci se tomu již tak nevěnují, je to prostě čas navíc. Proto byli hráči jako Ivan Hlinka, Vladimír Martinec nebo Peter Šťastný. To není tak těžké, těžké je jenom se k tomu přinutit a obětovat se! No a pak se všichni diví, že ty góly dáváš, protože tomu jdeš nějak naproti. Mně nedělalo vůbec problém v zimě každé ráno jít si zaběhat 45 minut ve sněhu šest, sedm kilometrů. Dnes mají trenéři ty testy, které ukážou, jak se hráči mimo tréninkový proces dokážou připravit – to nemůžou ošidit, trenér si to hned vyhodnotí a přesně ví, jak kdo pracoval. Když ukazatel má hráč špatný, tak kouč mu řekne: „Chci ti pomoct, ne ublížit. Koukej se z toho dostat, nebo do týmový kasy zaplatíš pokutu!“

2/ – Na Kladně jsi vytvořil s obráncem Frantou Pospíšilem skvělou dvojici, když tento tě často zásoboval gólovými přihrávkami. Jak na tu hokejově úspěšnou dobu z minulého století vzpomínáš?

„Frantovi samozřejmě děkuji za hodně přihrávek, ale musí tam být vzájemná chemie. Franta pak hrál třeba s jinými hráči, stejně jim dával skvělé přihrávky, ale oni už ty branky nedávali. On vůbec i v reprezentaci patřil spolu ve dvojce s Oldou Machačem k té nejlepší obranné dvojici u nás. Franta tvořil hru díky přesným přihrávkám, Olda pro změnu dělal tu černou práci. Jeho bodyčeky byly všeobecně známé, v té době je nikdo jiný nedokázal dávat. Na Kladně si pamatuji, jak v zápase se Zetorem Brno mi dal bodyček, vylítl jsem nahoru a řekl jsem si: „Ty vado, to asi budu mít otřes mozku!“ Při pádu na led jsem ho pak nešťastně zasáhl bruslí do ucha, Olda měl z toho 14 štychů!“

3/ – Říkali ti balík. Jak tato přezdívka vlastně vznikla?

„Já jsem se narodil v Kamenných Žehrovicích, takže od toho balvan, ale spoluhráč na křídle Pavel Hlaváček přišel po čase s názvem balík. Jinak snad balvany od nás z Kamenných Žehrovic se měly vozit do Prahy na Karlův most, takže to je pro mě taková pocta. Více se mi ale líbila přezdívka, kterou mi dal brankář Jirka Holeček. Já jsem se tehdy rád koukal na americké kovbojky a ta s názvem Valdez přichází byla o střelci, který své nepřátele lehce kosil na vzdálenost jednoho až dvou kilometrů, a tak mi začali říkat Valdez.“

4/ – Rozhovor děláme před Zimním stadionem v Hodoníně, který nese název po význačném odchovanci toho města, Václavu Nedomanském. Ten v roce 1975 emigroval spolu s Richardem Fardou do Kanady, takže jsi dostal místo něj pozvánku do reprezentace. Mistrovství světa se konalo v Německu a Československo tehdy dovezlo stříbrné medaile. Jak na to nyní vzpomínáš?

„Tak měl jsem štěstí! Vašek emigroval a já jsem se dostal díky tomu do reprezentace. V deseti zápasech jsem pobral na MS osm bodů a dovezl jsem si stříbro. Jinak on byl hvězda jak v brněnské Kometě, tak i v národním týmu, navíc hrál dobře i fotbal, a ten dres ti zadarmo nikdo nedá! Vašek se dostal i do Síně slávy NHL, takže v severní Americe zanechal výraznou stopu. Jinak se scházíme jako bývalí veteráni u Milana Vopičky v jeho rezortu na Hluboké. Vždy se příjemně pobavíme a vzpomeneme si na naše hráčské časy.“

5/ – SONP Kladno v období let 1975-1980 získalo celkem pět titulů Mistra Československa. Jaké byly v tom čase vaše výplaty a odměny za mistrovské tituly?

„My jsme měli v průměru kolem 3500+ prémie měsíčně (průměrný plat byl cca 2 500 Kč) a k tomu prémie jako bonus za Mistra ČSSR byl rekreační poukaz buď u nás nebo v Bulharsku pro celou rodinu. Dnes je situace jiná. Já to hráčům přeji, protože všude ve světě jsou ty platy vysoké. Ta životnost hokejisty je na druhou stranu příliš krátkodobá. Musíš mít nějaké rezervy, v opačném případě můžou nastat problémy.“

6/ – Zaregistroval jsem u tebe velkou RARITU – v osmi ligových ročnících po sobě jsi nevynechal jediný ligový zápas! To už o něčem hovoří a vypovídá!

„Měl jsem dobrou životosprávu – nekouřil jsem, skoro jsem nepil. To tě musí doběhnout. Dnes potkávám kluky, kteří jsou o několik let mladší, ale vypadají na osmdesát. Já osobně se cítím dobře, až na to svalové zranění v dolní polovině těla.“

7/ – Na 1. ročníku Kanadského poháru v roce 1976 v Montréalu jsi byl jediným střelcem našeho týmu při výhře 1:0 nad domácí Kanadou a právě tato branka se dostala do ankety Nejslavnější gól roku 1976. To mi mimochodem připomnělo i pověstný Vršovický dloubák Antonína Panenky ze 20. června stejného roku, kdy naše fotbalová reprezentace porazila v Bělehradě ve finále ME Německo 5:3 na penalty (jinak byl výsledek 2:2). Právě penalta Tondy Panenky obletěla celý sportovní svět!

„Trenéři Karel Gut a Ján Starší si zakládali na souhře a dobře věděli, že jsem sehraný s Josefem Augustou, s kterým jsem vojákoval dva roky v Dukle Jihlava. Celou akci pak vymyslel Laďa Martinec, který obešel na modré čáře kanadského obránce a puk přenechal Josefu Augustovi. Ten ho zatáhl na kruhy a zpětně mě našel. Moc jsem nepřemýšlel a rychle zápěstím vystřelil.“

8/ – V sezoně 1982-1983 jsi hrál v NHL za Washington Capitals, ale po roce jsi odešel zpět do Evropy. Co bylo hlavní příčinou tohoto odchodu?

„Bavilo mě to, ale chtěl jsem se vrátit, neboť jsem si myslel, že by to nemuselo být lepší. Jazykový problém nebyl, neboť klub mi dal k dispozici překladatelku Lindu Kovač.“

9/ – Kariéra pokračovala ve Švýcarsku, rok pak v Rakousku (klub Wiener EV) a pak se ozvalo Kladno, kde jsi odehrál tři sezony. V té poslední (1988-1989) jsi dokonce nastupoval s mladíčkem Jaromírem Jágrem!

„Ve Švýcarsku jsem hrál dva roky v Curychu a po roce v Rakousku jsem vyslyšel volání svého Kladna. To tehdy trénoval Eduard Novák (bývalý skvělý útočník a střelec Kladna) a dal mě do třetí lajny a protože viděl u Jardy skvělé hokejové vidění, dal ho ke mně do útoku. Byli jsme lepší než první kladenská trojka!“

10/ – Velké pocty se ti dostalo v roce 2014, kdy tvůj dres s číslem 6 spolu s dresem Františka Pospíšila (11) kladenští funkcionáři definitivně vyřadili! Jak to hodnotíš?

„Pro mě je to určitě veliká pocta, a stejně si tak myslím, že to vidí i Franta. Něco jsme pro klub na Kladně dokázali (Nový byl u pěti titulů Kladna jako Mistr ČSSR a v roce 1977 jako vítěz Evropského hokejového poháru – pozn. webu), takže asi zasloužené ocenění!“

11/ – Když v hlavním městě USA křtili v prosinci 1997 novou halu, pozvali největší osobnosti historie klubu Washington Capitals, z Evropy ovšem pozvání jsi dostal jenom ty. To tě muselo hřát hodně u srdíčka, souhlasí?

„Bylo to velice příjemné setkání! Překvapilo mě, že třeba nepozvali Švéda Gustafssona (vynikající obránce), a tak jsem se ptal vedle sedícího Američana a ten mi řekl: „Neptej se, buď rád, že seš tady!“

Ještě jsem se dostal do Washingtonu na své 60. narozeniny – to mě klub pozval, navíc jsem odehrál ještě za veterány přátelské utkání.“

12/ – Po skončení hokejové kariéry jsi byl rok ve funkci sekretáře kladenského klubu, ale to tě zřejmě dostatečně nenaplňovalo, takže jsi se vrhl na podnikání…

Ta práce sekretáře mě až tak nenaplňovala, časté cesty do Prahy, nebyl jsem spokojený. Měl jsem ale štěstí na jednoho Kanaďana z Montréalu, který podnikal a já jsem to s ním zkusil. Časem jsem ale zjistil, že začal zbytečně moc utrácet, takže jsme se raději rozešli. Přes hokej jsem se dostal do kontaktu s Izraelci, se kterými podnikám už třicet let, a můžu říct, že to je s nimi OK! Co si řekneme, tak to i platí. Teď se dal s námi do kontaktu majitel trenčínského hokeje, takže uvidíme.“

13/ – A co tvůj syn Milan?

„Milan nebyl tak dobrý. V roce 1997 sice nastoupil za extraligové Kladno k několika zápasům, ale moc mu pomohlo působení ve Švédsku, kde strávil tři roky. Naučil se jazyk, něco si vydělal a jsem rád, že si postavil dům v Doksech u Kladna a má to k nám 400 metrů. Dcera Klára žije v Praze, pracuje na Ministerstvu a rovněž staví dům u nás na Doksech – cca 500 metrů od nás a dcera Karolína žije střídavě v Plzni a v Rakousku a v krátké budoucnosti bude pracovat pro mou nadaci. Na všechny své tři děti jsem patřičně hrdý – dcery jsou inženýrky a syn pracuje pro velmi významnou společnost.“

14/ – Sleduješ stále náš hokej a nebo jen hokej na Kladně?

„Reprezentace po minulém osmém místě teď řeší obsazení hlavního kouče a pokud mám informace z Výkonného výboru (VV), tak to vypadá na ukončení spolupráce s Finem Kari Jalonenem (rozhovor jsme dělali dva dny před schůzí VV ČSLH, který rozhodl o předčasném ukončení spolupráce s trenérem Jalonenem). Myslím si, že náš hokej má tradici, šikovné trenéry a týmy jako Sparta Praha, Třinec nebo Pardubice, které jsou ekonomicky velmi dobře zajištěné. Příchod našeho trenéra na horkou židli české reprezentace tak samozřejmě chápu, byl by to dobrý výchozí bod pro příští rok, kdy se MS koná u nás v Ostravě a Praze. Výkladní skříň našeho hokeje je tým mužů – je tady hodně práce, ale já věřím, že se najde ten správný muž z našich trenérů. Důležité bude dostat se mezi čtyři nejlepší týmy, pak už to je o maličkostech. Budou stát za námi naši diváci a znovu zmíním tu tradici. Vždyť nyní jsme s počtem medailí na třetím místě na světě – máme celkem 12 prvních míst!

Na Kladno chodím téměř pravidelně, mám to z domu na stadion šest kilometrů. Od Jardy Jágra mám doživotní VIP-ku a moc bych si přál, kdybychom hráli do 12. místa! Už tedy nechci takové nervy a hrát baráž o udržení extraligy, to plně stačilo! Jsme malé město, můžeme se soupeřit například s Plzní nebo Olomoucí, se kterými budeme mít asi podobný rozpočet, týmy jako pražská Sparta, Třinec nebo Pardubice jsou prostě někde jinde.“

15/ – Jak si tady v Hodoníně užíváš roli ambasadora?

„ Musím říci, že velice. Na Mistrovství světa člověk není každý den a trojkový hokejbal je sport, který jde rychle nahoru a má úžasné tempo. Již je jasné, že tu česká reprezentace získá 5 medailí a to je skvělý úspěch. Jsem nadšen, jak naši borci poslouchají mé postřehy střelce a užívám si i komentování přímých přenosů v TV (O2 TVSport). Trojkový hokejbal má s hokejem mnoho společného a vidím ho i jako skvělou přípravu pro hokejisty všech kategorií. Zde je na místě poděkovat prezidentovi hokejbalové federace CDHF Miroslavu Zadákovi i generálnímu manažerovi našich pěti výběrů Jaroslavovi Homolovi, že mě na tuto mezinárodní akci pozvali.“

16/ – Jsme na jižní Moravě, takže poslední otázka: Co ty a víno?

„Tak já si dám raději červené, to má být na krvinky. Jinak majitel firmy má tady kontakty, takže zařídí dobrou vinárnu nebo nějaký soukromý sklípek, to už je na něm.“

(red.)

Štítky:

rozhovor sport