JIŘÍ ŠTAJNER MÁ V BOHATÉ KARIÉŘE NA CO VZPOMÍNAT!

RATÍŠKOVICE – Na konci května sice slavil své 46. narozeniny, ale stále je aktivní a určitě by jste mu tolik let nehádali. Řeč je o fotbalovém ex-reprezentantovi, JIŘÍM ŠTAJNEROVI, kterého si dobře pamatuje fanoušek u nás především z působení v ligovém Liberci, ale výraznou stopu zanechal i u našich západních sousedů, v bundesligovém týmu Hannover 96.

Po repríze finálového Pohárového duelu mezi Ratíškovicemi a Libercem (výhra hostů 1:3) při nedávných oslavách fotbalu v Ratíškovicích jsem ho pozval k rozhovoru, na který ochotně kývl, takže se můžete začíst do zajímavých zážitků tohoto technicky vybaveného středopolaře.

* Jak vzpomínáte na květen 2000 a finálový pohárový duel v Praze na Strahově, ve kterém jste nakonec udolali druholigistu z Ratíškovic 2:1…

„Byl to takový první velký zápas ve Slovanu Liberec, navíc s úspěšným koncem, protože jsme nakonec vyhráli 2:1. Byla to jinak pro mě první velká trofej, kterou jsem zažil jako hráč a v podstatě odstartovala éru Evropských pohárů pro samotný Liberec.“

* Já osobně jsem byl na utkání přítomen, a stále mám před sebou nesmyslný zásah vyzbrojených policistů proti slušně povzbuzujícím hostujím fanouškům, kteří chtěli svým hráčům poděkovat hned po utkání na hrací ploše, ale byli brutálně policisty napadeni. Co na to říkáte?

„Já, abych řekl pravdu, tak toto si moc nevybavuji. Za těch více jak dvacet let se ale toho moc v našem fotbalu nezměnilo – viz. finále Poháru MOL Cupu letos v Uherském Hradišti, které se dohrávalo za asistence policistů se psy. Myslím si, že toto k fotbalu určitě nepatří!“

* Osm roků jste strávil v Německu. Jak na klub z Hannoveru vzpomínáte?

„Nehráli jsme zrovna velký fotbal, protože jsme se v podstatě stále pohybovali ve spodních patrech bundesligové tabulky, ale vzpomínky mám přesto jen ty nejlepší! Byl to jiný fotbal, než u nás a samozřejmě, že k tomu patří i jiná životní úroveň. Z peněz, které jsem si v Německu fotbalem vydělal, dnes vlastně můžu žít!“

* V Německu jste sice prodloužil smlouvu s klubem v roce 2009 o další dva roky, na konci sezony 2009-2010 jste ale požádal svého německého zaměstnavatele o předčasné ukončení smlouvy a po souhlasu jste se vrátil do klubu FC Slovan Liberec. Co vás vedlo k rozhodnutí předčasně ukončit tento kontrakt?

„Atmosféra v klubu nebyla moc dobrá, neboť spáchal sebevraždu v listopadu 2009 náš gólman Robert Enke a my jsme měli pak hodně mizernou sérii zápasů bez vítězství. Navíc děti šly do školky, takže jsem se rozhodl pro návrat domů, takže toho vůbec nelituji!“

* Bundesliga patří dnes k TOP 5 soutěžím v Evropě – neměl jste touhu zakotvit třeba v Anglii nebo ve Francii?

„Myslím si, že pro mě byla bundesliga takový strop. V Liberci jsem sice tak trochu vynikal, ale Hannover patřil jen k průměrným týmům tehdejší soutěže. Nedávali jsme moc branek, nehráli jsme v popředí tabulky a já jsem taková povaha, která se zrovna moc nikam necpe. Ale znovu se opakuji – v Německu se mi líbilo, vzpomínky prostě navždy zůstanou.“

* Sledujete dnes náš profesionální fotbal a komu ve Fortuna lize fandíte?

„První ligu sleduji, ale ne nijak detailně. Zajímám se především o Liberec a Slavii Praha.“

* A co reprezentace? V ní jste v průběhu let 2002-2012 sehrál 37 zápasů, ve kterých jste dokázal dát celkem čtyři branky…

„Byla to výborná doba, možnost si zahrát se skvělými hráči, ale protože jsem míval herní výkyvy, tak jsem moc šancí se ukázat přímo na trávníku nedostával. Ale nestěžuji si, protože třeba na repre-srazech bylo moc fajn se potkávat s takovými perzonami, které v tom období Česko reprezentovali a já jsem rád, že jsem byl toho součástí.“

* Svoji kariéru jste začal ve Slavii Praha, ale krátce jste se mihl i ve Spartě Praha…

„Ve Slavii jsem byl jako 18letý mladíček, tam jsem v podstatě kariéru odstartoval. Ve Spartě to nebylo ono – byl to takový divný půlrok, ani v podstatě ne půlrok, ale nějaké čtyři měsíce. Odehrál jsem za Spartu jen 14 zápasů, takže tak asi.“

* Krátkou epizodu jsem prožil na jihu Čech. Proč jste ukončil hostování v Českých Budějovicích?

„To jsem zrovna ještě moc slavný nebyl, smlouvu jsem měl ve Slavii, ale protože jsem toho moc neodkopal v prvním týmu, šel jsem na hostování do Českých Budějovic. Neměl jsem tam tu svoji partu, cítil jsem se tam osaměle. Zaspal jsem odjezd na zápas B týmu, taktéž se mi to podařilo i na tréninku, takže kouč Pavel Tobiáš mi po měsíci řekl, ať si sbalím věci a vrátím se do Prahy, což se i stalo.“

* Po skončení profi-kariéry jste hrál 1. A třídu na severu Čech a naposledy v minulé sezoně jsem vás našel v sestavě divizního Arsenalu z České Lípy. Co by jste k tomu řekl?

„Za TJ Spartak Chrastava jsem odehrál tři sezony, ale ještě předtím jsem si odskočil na sezonu zahrát si 5. ligu v Německu v klubu FC Oberlausitz Neugersdorf, kde byl i Jan Nezmar. Vyskočila mi ale plotýnka, takže jsem předčasně skončil a když jsem se dal dohromady, kývl jsem na nabídku z Chrastavy. Naposledy jsem byl jako hrající asistent u divizního celku v České Lípě, ale protože se přidaly další zdravotní trable (kotníky), rozhodl jsem se kopačky definitivně pověsit na hřebík! U fotbalu bych chtěl zůstat, zatím budu v České Lípě jako asistent trenéra.“

* Jste na Moravském Slovácku. Jak se vám tady líbí a co vy a víno?

„S partou jezdíme na kolech, a to jsme byli u Znojma a okolí, ale tady u vás na Slovácku jsem poprvé. Moc se mi tato oblast líbí, je tady v Ratíškovicích velice pěkný sportovní areál a lidé jsou příjemní. Já jsem vysloveně pivař, víno nemusím, ale pokud si jednou za čas dám, tak dávám přednost bílému.“

(red.)