Javornická folkloristka Anna Zelinger „oživuje“ lidové tradice předků

JAVORNÍK – Příkladem pro os-
tatní v zájmu o lidové tradice vycházejících z hlubokých rodinných kořenů může posloužit Anna Zelinger z Javorníku. Půvabná žena a nadšená folkloristka buduje soukromé muzeum ve starobylém domečku uprostřed horňácké obce, ve kterém najdete především různé exponáty od výšivek, krojů, keramiky či řemeslných nářadí z dobového života jejich předků, několika generací rodu Lajzů, Lajzů (Drápků), Pavlinců (Ušáňů), Horáků a dalších místních rodin.

„Jako malá jsem vyrůstala v srdci Javorníka, kousek od krásného koutu, kterému se říkalo „Łásky“. Milovala jsem prolézání půd a sklepů starých domů. Dětství jsem strávila u babičky v „Petrušské dolině“ kousek za Javorníkem. Hlavně na starém mlýně, který patřil

mému prapradědovi Horákovi, tehdy byl ještě zachovalý a uvnitř to skutečně vypadalo, jako by mlynář před chvílí odešel. Od babičky a dědy jsme měli zakázané do něho chodit, proto nás ještě více přitahoval. S bratranci jsme zkoumali, na co ty staré stroje, řemenice a násypky asi tak byly. Tam se začal rodit můj zájem o historii Javorníka i mé rodiny, která v Javorníku sahá až do roku 1632,“ rozvykládala se ve vzpomínkách Anna Zelinger za svobodna Lajzová.

Opodál tehdejšího mlýna stávala stará kovárna, ke které se váže příběh se zlomeným kolem od panského kočáru, za jehož opravu dostal prapraděda Pavlinec peníz, který sběratelce Anně na památku věnoval děda. „Zbožňovala jsem a s otevřenými ústy hltala historky mého pradědy z první světové války, který bojoval na italské frontě. Dobře si pamatuji také na příběhy ujca Kružice, otce javornického řezníka Janka Kružice, který byl vynikajícím vypravěčem i pamětníkem.

Můj praděda, otec dědečka, byl ve své době jedním z největších

sedláků v Javorníku. Postihl ho, tak jako mnohé úspěšné – v době začínajícího socialismu  – krutý osud. 29. března 1949 byl v Javorníku zastřelený dosazený komunistický funkcionář Benada, poté byl praděda a děda odvlečen do věznice v Uherském Hradišti, brutálně vyslýchán, byl jim zabaven veškerý majetek a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se skutečný vrah nepodřekl v hospodě. Ale to je jiný příběh,“ tvrdí Javorničanka. Anně Zelinger se zbožný sen, zachovat co nejvíce z tradic, krojů a historie z Javorníka, začal naplňovat až po mnoha letech, kdy se jí s manželem Lubomírem Zelingerem, úspěšným podnikatelem a také zapáleným folkloristou, naskytla příležitost koupit starý původní domeček po Sťahlech. Byl velmi dlouhou dobu neobydlený a zub času z něho udělal zchátralou barabiznu.

„Cítila jsem, že pod nepořádkem najdu poklady a skutečně, pod omítnutým stropem jsou krásně zachované trámy z roku 1926. Na dvorku je pekárna chleba a chlévy. Černou kuchyň budeme muset rekonstruovat. 

Doslova ohromeni jsme zůstali při vstupu do malé stolařské dílny plné pavučin a prachu. Všechno nářadí je v původním stavu, i ten hrnek s “kafím”od „stolára“, na stěnách rozdělané lištvy a vyřezávané opěrátka židlí. Uvažujeme o tom, že tuto místnost zanecháme netknutou,“ představuje Zelinger neočekávané nálezy. Proto také většinu interiéru muzea chce věnovat řemeslům, které byly v Javorníku běžné. „Můj otec je vyhlášený horňácký řeznÍk, děda Pavel Lajza byl kovář, jeho bratři-jeden švec a druhý kolař. Obě babičky byly skvělé vyšívačky. Postupně bych chtěla v některých místnostech odprezentovat a vystavit mou velkou sbírku krojů. Nejde mně o to jen je vystavit, ale opatřit patřičnými komentáři, kdy se kroj nosil, v jaké kombinaci, případně komu v Javorníku patřil. Návštěvníci budou určitě překvapeni a nadšeni tím, jak široká škála krojů v Javorníku byla a při jakých příležitostech se nosily. Budou zde prezentovány části krojů, které jsou považovány za zmizelé, nebo nemají pamětníka,“ tvrdí Anička o záměru, na co se můžeme v muzeu brzy těšit. Kroje sbírá a vykupuje již mnoho let. Mnohé z nich by byly zničené, nebo skončily v kontejneru, nebo u překupníků. Ráda by javornický kroj uchovala v celé jeho výjimečné kráse pro další generace. „Mimo sběratelskou práci dávám také dohromady z církevních knih a jiných dokumentů Javornické rodokmeny podle čísel baráků. Tato práce bude v muzeu také k nahlédnutí. Protože ctím ty, kteří v tomto domečku bydleli, bude se muzeum jmenovat tak, jak se jim říkalo „Na Sťahlovém od studně“,“ doplňuje sympatickou řečí Anna Zelinger.

Je to javornická rodačka a patriotka, proto také založila na

facebooku stránku „Mizející Javorník“, na které najdete řadu starých fotografií, komentářů i příspěvků týkajících se tohoto „mizejícího“ krásného koutu Horňácka. V samotném muzeu čeká Aničku a její rodinu ještě spousta práce. „Jsem přesvědčená o tom, že bez nás, našich příbuzných a známých by krojová a kulturní tradice v Javorníku za několik let zanikla. Proto má pro mě tato práce smysl a uspokojení,“ dodává závěrem v reportáži NOVÉHO SLOVÁCKA usmívající žena.

Na Horňácku jsou toho času dvě soukromá lidová muzea, jedno v Louce na Čechově dvoře a druhé v Hrubé Vrbce, jehož správcem je bývalý starosta obce Stanislav Prášek. Plánované javornické bude mít ale daleko větší zaměření, které najdete v této podobě málokde v oblasti Slovácka.                                      

(Text a foto: Tonda Vrba)