ilustrační foto
- Vypadá to, že COVID-19 je konečně na ústupu. Země se pomalu probouzí z ročního spánku. Otvírají se zahrádky restaurací a vinařům začínají konečně degustace smolných ročníků 2019 a 2020. Smolných proto, že se ve světě gastra v podstatě nic nedělo a vína tak zůstaly ve stínu sklepů a skladů.
Všichni se těšíme do přírody, na zahrádky restaurací a na návštěvy k vinařům. Ale dnes se na to chci podívat z jiného úhlu. Navedl mě k tomu nedávný rozhovor s mým kamarádem, hospodským z jedné docela známé pivnice v Hodoníně. Potkal jsme ho, jak nakládal do auta sazenice květin, nářadí, jídlo a řekl: „Jedu na chatu už od středy až do neděle. Všechno tam dávám do rychtiku, je tam klídek.“ „No jo,“ říkám mu, „vydrž, brzy se mají zákazy zrušit. Už se k tobě do hospůdky těšíme.“ Myslel jsem, jak ho potěším, ale on zvážněl. „Víš, já vlastně nevím, jestli to ještě chci dělat. Jestli chci trávit večery a noci s cizími, mnohdy velmi rozkuráženými a protivnými lidmi. Život mně takhle utíká mezi prsty.“ Pochopil jsem. Jak říká mnoho sociologů, nic už nebude jako před COVIDEM-19.
U vinařů, zejména těch menších, spojující malý penzion, vinařství, degustace a někdy i gastro dohromady, nastane asi stejný problém. Rok jsme měli sklepy zavřené, po „partyzánsku“ jsme si jen z nejbližšími sousedy a kamarády koštovali vína. A když už to člověka nebavilo, šel spát. Ekonomický přínos mizerný, pocit v duši skvělý. Klid a rovnováha.
V době před pandemií ale lidé ve vinařské turistice prakticky neznali víkendy. Než dojedou hosté, musí se uklidit, převléct postele, nachystat jídlo, nachystat a uklidit sklep, i když je to místnost na práci – hadice, čerpadla, prostě vše schovat, ať se sklep leskne. Lidé přijedou, vy se jim začnete věnovat na 100 %. Při řízené degustaci, která není v kvelbené akustice sklepa vůbec jednoduchá, a třeba dvacetičlenné pestré návštěvě okomentujete a nabídnete mnoho vzorků, přitom odpovídáte na stále stejné dotazy a to pominu, že v každé skupině se vždycky najde nějaký rýpal, který narušuje poklidnou atmosféru. Degustace končí hrubě po půlnoci. Lidé jdou spát. My uklízíme sklep, doléváme vína a ráno už musíme být připraveni znovu fungovat. To vše třeba ve dvou lidech.
Já vím, řeknete si, však to nedělej! Já už to taky takto nedělám. Třeba teď konečně přistoupíme na degustace ve formě, jak je známe ze světa. V nabídce vinařství jsou lahve vystavené v horní místnosti, ochutnávka stanovená pevnou cenou a počtem vzorků, posezení před sklepem, třeba do večera ale pak – zhasínáme.
Prostě, i vinaři potřebují regenerovat, být s rodinou a nežít jen dostihy. Tak jako každý.
Zbyněk Kopeček
Diskuze