Zprávy

Absolutní samouk Pavel Valčík vystavuje své sochy

Sobota Únor 12, 2022
530
Pavel Valčík dokončuje Madonu. (Foto: archiv P. Valčíka)

Dubňany – Hovoranský rodák Pavel Valčík (nar. 1960) tvoří své sochy z betonu. Je to jeho celoživotní koníček a na všechny své tvůrčí postupy si přišel postupem let sám. Začínal s hlínou, drobnou keramikou, později zkoušel různé techniky, než se dopracoval k bezchybným výsledkům a velkým plastikám. 

„Každé dílo je originál. Žádné formy nepoužívám. Nákresy nepotřebuju, učím se z toho, co vidím kolem sebe,“ přibližuje svérázný umělec. Základem každé sochy je torzo postavy vyztužené mřížkovou tkaninou perlinkou, která se používá ke zpevnění omítek. Na ni se postupně v několika vrstvách nanáší beton specifického složení. Materiál musí zrát, takže zhotovení sochy trvá i rok. Finální vrstva se nanáší v síle do dvou tří centimetrů. Povrch pak sochař opatří čirým nátěrem. Sochy jsou duté a „dýchají“ pomocí skrytých větracích otvorů. „Materiál mě ze začátku trošku trápil, ale teď už jsem se s ním spřátelil. Stal se mým nejoblíbenějším, přestože beton pracuje a neodpouští žádnou chybu. Styl práce je originální, je to ojedinělá metoda,“ podtrhuje sochař. „Na internetu k tomu nic nenajdete, nikdo vám neporadí. Ale pokud se to vypiluje, dílo se daří… Teď už to vím.“

Výstavu autor pojmenoval Za vším hledej ženu, protože ženská a dívčí krása je pro něj častým zdrojem inspirace. Mimo svou rodnou obec vystavuje poprvé a do Dubňan přivezl  i čerstvě dokončenou půvabnou sochu, kterou pojmenoval „Stydlivá dívka“. „Reálné modely potřebuju, ale tváře těch žen jsou fiktivní. Dávám jim takový výraz, aby naplnily záměr díla, který se často promítá do názvu. Musím především poděkovat své manželce, která má se mnou trpělivost a pro moji zálibu má pochopení,“ poznamenal Valčík s tím, že i jeho paní byla předlohou pro některé jeho práce. 

Vytvořil bustu prezidenta Masaryka pro památník v Hovoranech a s podobným zadáním se na něj obrátila i obec Čejč. Věrné busty vytvořil podle fotografie TGM. „Překvapilo mne to, i potěšilo, že ve mě mají takovou důvěru,“ podotýká Valčík a dodává, že ho to v tvorbě posunulo zase o kus dál. Je autorem také památníku spoluobčanům – letcům, kteří bojovali v jednotkách RAF,  a busty  za 2. světové války umučeného Václava Kosteleckého. Obě díla najdeme ve vestibulu  hovoranské sokolovny. Vytvořil rovněž plastiku nad průčelím vchodu do muzea v Hovoranech, kde v současné době působí jako správce. Zabýval se různými náměty, v minulosti se nechal inspirovat například motivy egyptských faraonů nebo řeckou mytologií. Řada jeho soch je v soukromých rukách. „Moje babička z tatínkovy strany malovala obrázky s vesnickou tématikou na sklo. Takže nějaký talent pro výtvarnou tvorbu jsem zdědil asi odsud,“ usuzuje. 

Pavel Valčík se vyučil  důlním zámečníkem, pak pracoval v hornictví jako údržbář techniky. V devadesátých letech si založil živnost na instalatérské a topenářské práce. „Tak jako všichni občané v Hovoranech, tak i já jsem věděl, že v naší obci žije a tvoří umělecká díla akademický sochař a medailér Václav Adolf Kovanič,“ vzpomíná v publikaci Ireny Ivičičové, věnované tomuto umělci, Valčík. „Mé první setkání s Mistrem bylo pracovní, jelikož v ateliéru neměl topení, tak mě požádal o instalaci plynového rozvodu a topidla.“ Při dalším setkání si už povídali o kumštu. „Tím, že mi předvedl svoje práce, mi vlastně ukázal cestu,“ poznamenává. Rodina mu později z pozůstalosti sochaře věnovala dřevěnou točnu pro tvorbu soch a sochařská dláta, čehož si Valčík velmi cení. „Děkuji za slova, která mi často znějí v uších: Neboj se, zkoušej to dál a věc se podaří,“ cituje v knize Mistra a také dnes potvrzuje, že nejdůležitější je v sochařském oboru odvaha, výdrž, trpělivost a štěstí. I když s Mistrem Kovaničem nestrávil mnoho času, považuje ho za svého učitele. Stejně jako třeba věhlasného Matyáše Bernarda Brauna, jehož sochy alegorie Ctností a Neřestí jezdí obdivovat do Kuksu. Svoje vědomosti čerpá z knih a od velkých mistrů se učí pozorováním jejich děl. Inspiraci hledal také v tvorbě slavného Olbrama Zoubka, jehož bustu pro domácí galerii vytvořil. „Snažím se do svých soch vnést pohyb a nádech života,“ uzavírá Pavel Valčík s dodatkem, že tvorba betonových plastik ho neskutečně naplňuje. A těší ho, když se jeho díla upřímně líbí i jiným.

Výstava Za vším hledej ženu potrvá v Kulturním a informačním centru v Dubňanech do konce března. Tak si ji nenechte ujít. 

                                                                               (Marie Budíková) 

Štítky: