Vychází jedinečná publikace o historii kyjovského bigbítu

KYJOV – Půldruhého roku trvala práce na knize, která mapuje kyjovskou scénu bigbítových hudebních kapel za uplynulých šedesát let. Publikace našlapaná dobovými fotografiemi má tři sta stran a obsahuje informace a svědectví o více než devadesáti kapelách. Text je dělen chronologicky do sedmi oddílů a každý oddíl je uveden předmluvou pamětníka, aktéra doby. Součástí knihy je i nosič se skladbami kapel, s videi, texty písní, novinovými výstřižky a dalšími dobovými dokumenty. Autorem publikace Kyjovský bigbít 1961 – 2021 je Matěj Černý,  který se po dvaceti letech života mimo Kyjov vrátil zpět do rodného města.

„Stejný nápad jako já měli dříve i jiní, ale nikdo ho nebyl schopen realizovat,“ říká ke vzniku knihy třiačtyřicetiletý autor. Jako motivaci uvádí dlouhodobý zájem o hudbu a své dřívější působení v kyjovských bigbítových kapelách. „Senzitivní období jsem proseděl v Sohu, kde Petr Goldmann vychoval několik generací pozorných posluchačů dobré muziky,“ zavzpomínal na své teenagerovské roky. Matěj Černý, profesí psycholog a překladatel, hraje na basu a kytaru. Jeho otec  Miloš  Černý, učitel na ZUŠ v Kyjově, byl zakladatelem bigbítové kapely Four Snakes. „Všichni staří bigbíti jsou moji „strýci“. Mnozí muzikanti prvních generací bigbítu už fyzicky odcházejí ze scény a příležitost zachytit kulturní vývoj Kyjova v této oblasti se tak brzo uzavře,“ poznamenává Matěj. Materiál a informace pro svou publikaci čerpal z osobních, telefonických i meilových setkání s pamětníky, z novin, ze soukromých archivů i písemných memoárů některých členů starších kapel. 

„Město je plné činorodých lidí a jak se ukázalo, v Kyjově bylo a stále je také mnoho písničkářů a folkařů, hiphoperů, rapperů, ale dát prostor i jim, by bylo naprosto nereálné. Také v okolí Kyjova působí spousta kapel, ale pokrýt to skutečně není úkol pro jednoho člověka,“ vysvětluje autor. Do knihy tak zařadil  pouze kapely bigbítové, podmínkou tedy bylo obsazení –  elektrická kytara, baskytara a bicí, a  místní příslušnost zkušebnou nebo většinou „posádky“.  

První bigbítová kapela byla v Kyjově založena už v roce 1961, jmenovala se Svatopluk. „Kapela sice začala hrát elektricky až v roce 1962, ale od roku šedesát jedna se už scházela v parku u sochy Svatopluka Čecha. Na rok 2021 připadá 55. výročí založení Mlat klubu – později Jančovka, Šneckenhaus, a shodou okolností se tento rok překrývá se stým výročím Slováckého roku,“ konstatuje Černý. 

„Na vydání knihy přispělo město Kyjov, uhradilo náklady na tisk a výrobu nosičů. Grafikou se  na publikaci zdarma podílel Kyjovák Adam Puchar, jazykovou korekturu  provedla bez nároku na odměnu Liba Urubková,“ uvedl autor, který titul pojal jako benefici. Výtěžek z prodeje knihy se rozhodl použít na podporu malých hudebních akcí v Kyjově zaměřených vysloveně na bigbít. Za tím účelem pod hlavičkou Slovácka v pohybu bude vytvořen účet, z kterého podle daných pravidel budou tyto akce dotovány. 

„V plánu je také koncert, na kterém předběžně přislíbilo účast mnoho již nehrajících kapel, ale  pro tuto příležitost se znovu sejdou a připraví vystoupení.  Zahrají Four Snakes s účastí bývalých členů Svatopluku, HUP, Formosa, Lexington 125, Santa Closet, Koe, A.Lo.E., Long Drink, Veselá sklizňa, Woo Dech, Blend ale i  další,“ slibuje Matěj. Knihu doplňuje i stejnojmenný kanál na serveru Youtube.com s videozáznamy koncertů, rozhovorů a dokumentů v plné délce. 

Publikace Kyjovský bigbít 1961 – 2021 vyjde na přelomu ledna a února  a k dostání bude v  Hudebninách na ZUŠ, v  Pražírně, hospodě u Jančů  a na dalších místech. Kniha jistě potěší  nejenom pamětníky a přímé aktéry bigbítového života ve městě, ale všechny zájemce o kulturu a historii Kyjova. 

(Marie Budíková)

Ukázka z knihy Matěje Černého  kyjovsKý bigbít 1961 – 2021 zavede čtenáře do šedesátÝch let, kdy v kyjově hrála první bigbítová kapela Svatopluk

… Do roku 1968 se přehrávky týkaly pouze hudebního projevu, po bratrské pomoci byly komplikovanější a politicky špinavější.

Na koncerty samotné často dohlížela kontrolní komise, která hodnotila hudební výkon, oblečení muzikantů, hlasitost zvuku v sále. Mimo taneční zábavy museli posluchači sedět, stát před pódiem bylo zapovězeno. Kontrola byla trojúrovňová (přehrávka, záštita, komise), režim nenechával nic náhodě. 

Ale zpátky ke kapele: u přehrávek se vzpomínky pamětníků liší, Hugo Šen se domnívá, že přehrávku složili úspěšně, Pepišta Šmejdovec je skeptičtější: „Přehrávku nesložili, nemohli, protože nic nevěděli.“ První bubeník kapely Olin Firtl řečený Filtr na otázku komise po předznamenání stupnice A dur odpověděl: „Jaké stupnice, Ká dur?“ Nakonec ale asi přehrávky přece jen složili.   

Nedlouho po složení přehrávek ale došlo v kapele ke změnám. Hugo vzpomíná: „Franta Ševčík se začal vnímat a prezentovat jako velký znalec, hlavní dobroděj Svatopluku, pasoval se do role kapelníka, kterým ale ve skutečnosti byl Jožka Rolenc. Franta začal organizovat schůze kapely a vůbec… no, hrál na bicí, ale nějakou dynamiku to nemělo, kluci ze Zlína o něm říkali, že do toho mele jak hovado a tváří se jak vzorný krmič.“ Franta Ševčík jednoho dne vyhlásil zkoušku, problém byl, že Hugo si mezi tím nabrnknul děvče a měl plné ruce práce s rolí milovníka a na zkoušku nepřišel. Kluci z kapely se ho ještě pokusili dotáhnout, šli pro něj domů, ale vše marné, ženy byly Hugovi přednější zpěvu. 

Na jeho místo záhy nastoupil Pepišta Šmejdovec, který si svůj vstup do kapely pamatuje takto: „Kapela byla předtím, než jsem přišel, dost bezradná, nevěděli, co mají hrát, ani jak se to naučit. Byli tam sice dobří muzikanti, ale neuměli to oposlouchat.“ Pepišta měl „magneťák“ a z rádia Ö3 (Österreich drei) stahoval z anglické a americké hitparády tehdejší hity, které s Kajdou Jadámkem „oposlouchávali“ a zapisovali. Hráli Rolling Stones, Beatles, Shadows, a kluci, kteří na tuto muziku technicky neměli, postupně odpadali. Kapela v létě 1964 pilně cvičí a dává do kupy repertoár, se kterým vyráží na „první kšeft“ – na vlečce traktoru jedou zahrát zdarma do Nemotic. V té době hrají většinou na Záložně a mimo Kyjov moc nejezdí. To se změnilo v roce 1965 po natočení dokumentu o kapele studentem FAMU Petrem Tučkem.