Slovácko se rozloučilo se dvěma osobnostmi folkloru

Strážnice, Velká nad Veličkou – Do pomyslného uměleckého nebe odešli v polovině ledna dvě výrazné osobnosti slovácké lidové kultury, které spojoval folklor na Strážnicku a Horňácku. Ve věku 90 let zemřel poslední žijící muzikant strážnické Cimbálové muziky Slávka Volavého, Jiří Mrenka. S legendární kapelou hrával na klarinet a zpíval půl století až do roku 1993, kdy deset let po smrti primáše ukončila muzika činnost. Jiří Mrenka se
dostal do podvědomí folklorní veřejnosti snad s nejúspěšnější písní muziky Macenko, ke které se rád vracel i ve vzpomínkách.

„V roce 1957 jsme se zastavili při cestě na karlovarský festival v Praze k vystoupení ve Slovanském domě. Byla tam ohromná atmosféra a samozřejmě jsem skončil s Macenkem. Pěsnička dostala do varu celý sál a nestačilo ani trojí opakování. Já jsem už ztratil hlas, ale muzika nasadila znovu dvakrát čárkované G na Ej, Macenko a tak jsem jen na mikrofon otevřel ústa a nikdo v nastalém skandování nepostřehl, že vůbec nezpívám.
Posledních několik řad diváků stálo na židlích a stále vyvolávalo k opakování.“ Zavzpomínal nedávno již zesnulý Jiří Mrenka.
Na velickém hřbitově se rozloučili smuteční hosté s horňáckým Amstrongem (nazval ho tak hudební kritik Jiří Černý, poznámka autora příspěvku), s vynikajícím zpěvákem, jedinečným tanečníkem odzemku, houslistou a malířem, Javorničanem Jurou Slovákem (†73).

Celý jeho život byl spjat s rázovitým, rodným Horňáckem a byl především uznávaným malířem. Jeho díla vlastní sběratelé na mnoha místech republiky, ale i na Slovensku, Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Francií, ale i za Atlantickým oceánem v Americe. „Na olejích se objevovali lidé zasazení do krajiny, koně i kytice,“ vzpomněla při vernisáži jedné z jeho výstav fotografka Lenka Fojtíková z Blatnice pod Sv. Antonínkem.
„Některé ty jeho obrazy zachycující život na Horňácku a hlavně ty, které zachycují jeho milované koně, tak ty jsou prostě neopakovatelné,“
prohlásila obdivovatelka zesnulého Jury Slováka, bývalá ředitelka KD Strážničan, Danuše Adamcová z Veselí nad Moravou.

V jednom z posledních zveřejněných rozhovorů, které poskytl vloni v srpnu velickému dokumentaristovi Jaroslavu Podlouckému odpověděl Jura Slovák na otázku, kdyby ses mohl vrátit do dětství nebo do mládí, zda by udělal něco jinak. „Asi zřejmě ne. Poněvadž su spokojený a su vděčný za to, co je. Pro výtvarníky je samozřejmě moře možností, kde mohou žít a malovat. Možná právě proto, že sem to nikde nestudoval, su zakořeněný tady a dělám si věci po svém. Jestli bych něco dělal jinak, to mne snad ani nikdy nenapadlo. Ano, já mám takové extravagantní chování, nedělám nic běžného, to je vidět i na tom baráku”. (Antonín Vrba)