„Nuda? Tohle slovo asi do konce života nepoznám,“ říká Jarmila Hrušková z Blatničky

BLATNIČKA – Láska k přírodě a ke zvířatům přivedla v mládí dnes třiašedesátiletou Jarmilu Hruškovou z Blatničky na studia SZTŠ  ve Starém Městě. Láska k lidem, spojená s organizačními schopnostmi a získanými zkušenostmi, kdy pracovala jako technik, v administrativě v zemědělském družstvu a posléze i jako OSVČ pro Pozemkový úřad, ji pak předurčily k dlouholeté práci ve veřejné správě. V Blatničce byla od roku 1990 nejdříve radní, poté místostarostka, a nakonec se stala na 20 let starostkou této malebné vesničky na Hodonínsku. JARMILA HRUŠKOVÁ ale nelení ani v důchodu, ve kterém je už druhým rokem. Je iniciátorkou mnoha zajímavých projektů, ať už v obci nebo v neziskových organizacích, pro které stále pracuje. Za její působnosti dosáhla Blatnička mnoha ocenění, dokonce je 2x zapsána v České knize rekordů. „Je pravda, že sudičky mně daly do vínku spoustu zájmů a aktivit, takže jsem se nikdy v životě nenudila. Až nyní v důchodu se vlastně učím odpočívat, ale nějak mně to nejde. Když máte za sebou tolik let tvořivé práce a okolo sebe tým šikovných lidí, tak ta práce jde sama,“ říká. 

Jste ve správní radě obecně prospěšné společnosti Tradice Slovácka. Spousta lidí zná možná logo této organizace, ale netuší, co vlastně dělá. Co je náplní její činnosti a koho zaštiťuje?

Vzniku Tradic Slovácka, o.p.s. předcházela myšlenka využití chátrající budovy bývalé základní školy v Blatničce, kterou jsem já, ještě co by žákyně, navštěvovala, a tudíž jsem k ní měla osobní vztah. Roku 1979 byla ZŠ zrušena a od té doby chátrala. Příležitost se naskytla až s příchodem dotací Evropské unie. Náš projekt na zřízení  Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel, ve které by se učily předávat dovednosti našich předků, zejména šití lidových krojů, byl úspěšný. 

A tak jste v roce 2006, po 100 letech od otevření základní školy v Blatničce, mohli slavnostně otevřít toto středisko? 

Ano, a byla také založena obecně prospěšná společnost s názvem Tradice Slovácka, která toto středisko provozuje. Začátky byly sice těžké, ale smysl a význam Tradic Slovácka byl uchován dodnes.

Také pořádáte v Blatničce krojové dílny. K čemu jsou určené? Mohou si zde milovníci folkloru a krojů krojové součásti zakoupit, případně vyměnit, nechat opravit? Jak taková dílna funguje?

Hlavní náplní společnosti je šití a údržba lidových krojů všech regionů ČR. 

Je práce kolem lidových krojů tím jediným, co dílna dělá?

Časem se přidala ke krojům také výroba liturgických oděvů, církevních textilií, křestních roušek a peřinek a různých doplňkových folklorních předmětů. Různé techniky, jako je tkaní, šňůrkování, cifrování, barvení a další se používají také při výrobě dekorativních, dárkových i užitkových věcí, které se v obchůdku v Blatničce prodávají. Jsou to různé ubrusy, prostírky, kabelky, drobnosti pro hospodyňky do kuchyně, krojové spodní prádlo, vinařské zástěry, obaly na lahve a dokonce i na mobil. 

Šijí se u vás stále ještě i tradiční peřinky pro narozená miminka?

Ano, přesně podle přání maminky nebo toho, kdo si výrobu zadává. Mohou si vybrat z krajek a materiálů, a pokud si někdo přinese starší peřinku, rádi ji zde děvčata opraví, operou a nakulmují. V dílně se zhotovují také sváteční peřinky do kočárku, nově také slavnostní košilky, šatečky a čepečky. 

Pořádáte také nějaké kurzy, jak o kroje pečovat, jak je prát, jak si případně krojovou součást opravit, jak kroje šít, škrobit apod.? Případně nějaké exkurze, výstavy?

Za 15 let, co společnost funguje, bylo uspořádáno nespočet kurzů výuky ohledně údržby krojů, jejich správného oblékání, výuky a ukázky netradičních řemesel aj. V podkroví Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel se nachází úžasný výstavní prostor, který využíváme k tematickým výstavám a  jedna část tvoří i stálou expozici.

Jaký je o ni v záplavě dalších atraktivních turistických cílů a lákadel na Hodonínsku zájem?

Mohu potvrdit, že zájem o návštěvu Tradic Slovácka byl v Blatničce před covidovým obdobím značný. Střídaly se zde autobusy turistů z ČR i zahraničí a všichni chtěli zejména nahlédnout do šicí dílny, jak lidové kroje vznikají.

Neohrozí tato zvláštní doba existenci a provoz krojových dílen? Z čeho se vlastně financuje? 

Tradice Slovácka, o.p.s.  mají za sebou složitou cestu. Ztráty ze začátku jejich činnosti kryly finanční prostředky příznivců. Dnes je jejich vlastníkem z 100% obec Blatnička. 

Má dílna zakázky i v této složité době?

Kupodivu ano, což je předpokladem, že by měla být soběstačná.

Lidové kroje, to je velká vzácnost, pořízení nových se v dnešní době odhaduje i na 100 tisíc korun. Který kroj je pro vás nejkrásnější? Nejspíš jako správná patriotka odpovíte, že ten váš, blatnický, samozřejmě. 

Lidové kroje jsou bohatstvím a vzácností každého regionu. Když si je oblékáme, vyjadřujeme tím úctu k našim předkům. 

Máte také svůj vlastní kroj po předcích?

Já jsem zdědila několik ornátů po babičce i mamince, do některých už oblékám vnučky. 

Čím se odlišuje kroj z Blatničky od krojů z okolí?
V čem je pro vás krásný?

Náš kroj je pro mě skutečně moc krásný, ale je nepraktický. Dívky a ženy si v něm raději nesedají, aby si nepokrčily naškrobené spodničky. V tomto směru mají výhodu horňácké kroje, které jsou jednodušší. 

Od čeho se vůbec cena jednotlivých krojů odvíjí? Proč je pořízení tak drahé?

Cena se odvíjí od bohatosti výšivek a pak, zda jsou výšivky ruční nebo strojové.    

Nechybí Vám už takové to „obyčejné“ posezení s přáteli u vína na nějaké pěkné folklorní akci? 

Samozřejmě, že chybí. Ale o to více se na ně těším. Ale i v této době můžeme dělat spoustu věcí, na které třeba v běžném životě nemáme moc času. 

Čím teď vyplňujete spoustu volného času? Jak se dá přežít téměř roční lock-
down, když člověk nemůže dělat to, čím žije?

Můžete číst zajímavé knížky, chodit do přírody  a plánovat akce na lepší časy. 

Nudíte se taky někdy? 

Já jsem po 11 letech zase babičkou, tak slovo nuda už asi do konce života opravdu nepoznám.

Váš manžel je myslivec, což je také krásná záliba. Chodíte někdy do lesa „na čekanou“ s ním?

„Na čekanou“  s manželem nechodím, ale na hony občas ano a obvykle do míst, kde je zván jako host a která ještě neznám. 

Kdy je pro vás příroda nejkrásnější? 

Krásná je pro mne zvláště v podzimím období. 

Co ráda vaříte ze zvěřiny? Podělíte se o nějaký dobrý zvěřinový recept?

Manžel  co uloví, to také naporcuje, připraví a uvaří. Je také skvělý kuchař, ale nevím, zda mohu prozradit jeho recepty.

Vaše rodina je s přírodou a zvířaty spjatá na všech frontách, děti mají koňské stáje, vnoučata jezdí na koni.

Za vším stála na začátku touha vnoučat jezdit na koni. Dnes k rozlehlému vinařství přibylo 8 ha pastviny pevné stáje a starost o 15 koní. Na druhou stranu, když chci vidět vnoučata, vždycky vím, kde je najdu.

Jaké jsou vaše největší záliby? Čím se ještě v důchodu ráda bavíte? 

Mezi moje největší záliby patří cestování. Navštívila jsem řadu zemí, mezi nimi také USA, Severní Vietnam, Austrálii, Nový Zéland, Bali a jiné krásné kouty.

Máte nějaké životní motto, které vás charakterizuje?

Kdyby mezi námi vládla láska, byly by všechny zákony postradatelné.

Vaši přátelé o vás říkají, že jste snad jeden z posledních lidí, kteří dělají věci ještě i v této době srdcem, s obrovským zápalem pro věc, a že jste vůbec takové srdíčko na dlani. Nemrzí vás, že moderní doba válcuje staré tradice, kterých bychom si měli vážit a udržovat je zuby nehty pro naše děti, vnoučata? Nebo to ještě pořád není tak zlé?

Možná se v této době více zajímáme o zdraví těla a trochu jsme přestali vnímat naši duši. Duše ale nezná hranice. Proto se stále rodí zapálení lidé s úctou k tradičním hodnotám a  není  jich málo. Souzněním si najdou k sobě cestu navzdory všemu, protože život je krásný a stojí za to žít. 

(Hana Raiskubová)