Zprávy

Není epidemie jako epidemie

Pátek Listopad 20, 2020
115
I dnes se konají dvakrát do roka v kapli sv. Rocha mše. (Foto: M. Budíková)

KYJOV – Denně přibývá tisíce lidí  nakažených nemocí covid-19. Přijímáme bezpečnostní a hygienická opatření, aby se nákaza dále nešířila, využíváme pokročilé technické nemocniční přístroje, vyspělé technologie a moderní metody k boji s novou chorobou, komunikaci nám umožňují a ulehčují mobilní telefony, internet, sociální sítě. Žijeme na počátku jedenadvacátého století a naši současníci nic takového nepamatují. Ani nemohou.

Poslední velkou epidemií byla epidemie tzv. Španělské chřipky, která se šířila v několika vlnách v letech 1917 – 1920. Předpokládaný původ viru byl v Číně. Virus se šířil hlavně mezi vojáky na frontách první světové války. Nejničivější byla druhá vlna, která proběhla na podzim a začátkem zimy 1918 a zasáhla větší část světa. Dějiny však nezastavila, v této době probíhaly například masové oslavy vzniku Československa. 

Z dávnější historie známe morové epidemie, které se objevovaly v Českých zemích od 14. století. Ve středověku byly morové rány často chápány jako boží trest. První epidemie se objevila na  českém území v roce 1349, poslední pandemie zasáhla české země v letech 1711 – 1716.  V českých zemích na ni zemřelo 100 000 až 200 000 lidí. Městu Kyjovu se však nákaza vyhnula. Podle pověsti byla vypravována procesí na návrší za město směrem na Vlkoš a lidé prosili za ochranu Kyjova. Kyjovský magistrát pak na tomto nejvyšším místě katastru  nechal roku 1716 jako poděkování za ochranu postavit kapli zasvěcenou sv. Rochu, který byl uctívaný jako patron proti moru. Od roku 1749 se již mor na českém území neobjevil, vystřídaly je však epidemie cholery, tyfu a stálá hrozba tuberkulózy. 

Během josefínských reforem byla kaple sv. Rocha v roce 1782 odsvěcena a používala se jako sklad střelného prachu. Podle zápisu v „Pamětní knize farnosti královského města Kyjova“ z počátku dvacátého století ale v roce 1830, kdy v Kyjově i okolí  zuřila cholera,  „Kyjovští ve strachu vzpomněli si  na sv. Rocha, který již jednou před lety je před morem zachránil. Kupec musel vyklidit prach, kaple opravena a farář musil voditi procesí sem.“ Podle dobového svědectví se lidé procesí, mší a kázání účastnili v hojném počtu. 

(Marie Budíková s využitím Wikipedie¨)