Zprávy

Mnoho domácností na Slovácku se drží zvyků úpravy masových výrobků

Pondělí Únor 22, 2021
126
Takový snímek těchto dnů najdete v nejedné slovácké udírně. (Foto Milan Paleta)

VESELÍ NAD MORAVOU, VELKÁ NAD VELIČKOU – Dělat zabijačku byla tradice v našem kraji odjakživa. Ideálním časem k výrobě masových pochutin je zimní období a na mnoha místech v domácnostech právě nyní vrcholí jejich výroba.

Za mého dětství  byli  zabijačky samozřejmostí a mně přišlo líto, aby moje děti nepoznaly to kouzlo teplého ovaru, jitrnic a tlačenek. Navíc koupit anonymní balíček masa je jednoduché,  ale je důležité jím ukázat cestu, jak tyto produkty vznikají. V našem kraji je spousta výborných řečníků, ale je dobré, aby můj syn se uměl k této práci postavit čelem,“ míní Veselan Milan Paleta, který je  známým amatérským propagátorem cechu řeznicko-uzenářského, i když je profesně uznávaným slováckým enologem.

K té tradiční zabijačce patří i uzení.

Udíme maso, žebra,  slaninu, bůčky, klobásy i csabai kolbás, jitrnice. Děláme  si i vlastní vyuzené salámy, sýry, grilovaci klobásy a mnoho dalšího. Vyrábíme si i vlastní vepřové maso ve vlastní šťávě. Mnoho lidí se mě ptá proč.  První a jedinou odpovědí je kvalita a výrobek dle naší chuti,“ prozrazuje širokou škálu vlastní výroby Paleta.  Udí na bukovém dřevě a  douzuje trnkovým a marhulovým.  Uzení není těžké,  ale je to věda.  Nejraději to provádím studeným kouřem na 30°C a minimálně 24 hodin.  Udit a vysušovat. Navíc dobré vyuzené maso je výborné k arabské nebo bramborové kaši, pečené žebra do kyselice nebo jen tak s chlebem. No o slanině snad není potřeba mluvit. Klobásy jsou pochoutka a navíc se člověk může vyhrát s chutěmi. 
K tomu domácí kysané zelí,  pohárek vína či štamprlka slivovičky. Co víc si přát,“ uzavírá při koštování čerstvých csabai kolbás spokojený Milan Paleta.

Možnost kapacitnější  udírny využívají ve Velké nad Veličkou v Řeznictví a uzenářství Tomáše Lajzy domorodci i přespolní zájemci. Pozoruji, že v pandemické době máme nárůst o uzení. Maso přivážejí vedle domácích lidé z Hrubé Vrbky, Louky, Lipova, ale také až z Hodonína. Nejčastěji je z vepřového, ale také z jehněčího a králičího. Některým zájemcům maso nakládám, dělám jim poté bůčky, slaniny po domácku. Někteří si přivezou svoje klobásky, které si u mě nechají jenom zaudit. Někdy jich dostanu i okoštovat, ale k jejich hodnocení se vyjadřovat nehodlám. Jak se říká sto lidí, sto chutí.,“ dodává NOVÉMU SLOVÁCKU se šibalským úsměvem při uzení nad bukovým dřevem vepřových žebírek, velický uzenář Tomáš  Lajza, junior.

(Tonda Vrba)

Štítky:

život v regionu