Manažer Rostislav Dočekal nechápe, proč jsou v Hodoníně dva hokejové kluby!

HODONÍN – Mezi zajímavé respondenty našich ostře sledovaných
celostránkových rozhovorů patří určitě rodilý Brňan, který ale trvale zakotvil v
okresním městě na řece Moravě v Hodoníně, bývalý hokejový obránce a nyní
úspěšný manažer v Bratislavě, ROSTISLAV DOČEKAL (59). S Rosťou se znám již
několik desítek let a tak je zcela přirozené, že tento rozhovor probíhal na bázi
vzájemného tykání.
* Co říkáš na pandemii s COVIDEM-19, která zasáhla loni v březnu celý svět a
situace kolem neviditelného viru není ani v této době o nic lepší. Jak to vnímáš
ty a tví nejbližší?
„Situace s COVIDEM-19 zasáhla celý svět a samozřejmě i sport. Ve sportu
ovlivnila návštěvnost, rozpočty, výsledky, tabulky a výkonnost. Ta situace určitě
je velmi složitá a společnost na celém světě rozdělená a někdy je těžké v těch
informacích se vyznat. Pevně věřím , že už na jaře bude situace pro život a sport
daleko lepší a vše se vrátí do normálních kolejí.“
* Proč v tvém případě vyhrál jako sport právě lední hokej? Kdo tě k hokeji
přivedl?
„Hokej jsem si vybral sám a byl pro mě prioritou. Hrál jsem ho samozřejmě i
díky velké podpoře rodičů. S hokejem jsem začínal v Zetoru Brno, kde jsem měl
i premiéru v seniorech.“
* V Hodoníně jsi prožil na postu obránce bohatou hokejovou kariéru. Jak na
působení ve 2. nejvyšší soutěži v dresu Baníku Hodonín v bývalé ČSSR s
odstupem času vzpomínáš?
„Po vojně jsem šel do Havířova a následně mě přemluvil Slávek Bartoň do
Hodonína. V Hodoníně jsem odehrál devět sezon. Byly to velmi pěkné časy a
měl jsem štěstí na výborné spoluhráče (Petr Leška, Gilbert Karolák, Miroslav
Michalovský, Miloš Říha, Miloslav Sedlák, Pavel Nešťák, Miroslav Kořený a další)
a to se skloubilo s výbornými domácími hráči. Byli jsme dobrá parta na ledě i
mimo led. Jako bonus jsem zde poznal manželku. Byla to pěkná doba – většinou
vyprodaný zimák. Hokejově a výsledkově se nám taky dařilo. Cenná byla
vítězství nad Českými Budějovicemi (5:0) nebo derby s Kometou Brno. I naše
NHL měla velmi dobrou úroveň, v té době se prakticky neodcházelo do

zahraničí a kádry se moc neměnily. Vzpomínám si ještě jak Třinec vedl těsně
před koncem soutěž a my tam vyhráli senzačně 9:0 a to Severomoravany stálo
postup do naší Extraligy! Tehdy nám výborně zachytal Roman Čechmánek.
Potom jsem odešel do Rakouska, kde jsem odehrál pět sezon ve Vídni, kde jsem
startoval ve dvou klubech. Bylo to krásné a pohodové angažmá. V mužstvu
tehdy mohli být jen dva cizinci, tak to bylo náročné, ale samotné město a život
celkově tam byl prostě super. Pak jsem dostal nabídku jít dělat manažera do
Znojma a tak jsem odešel. Stejně se do Vídně pořád rád vracím, mám tam
hodně kamarádů a stále se tam cítím jako doma.“
* Po skončení kariéry jsi zůstal u hokeje. Jak tě práce hokejového manažera
naplňuje, jsi spokojený v této profesi?
„Po skončení kariéry jsem zůstal u hokeje a dělal manažera a trenéra v
nejvyšších soutěžích v Česku (Znojmo, Kometa Brno, Kladno, Karlovy Vary,
Litvínov), na Slovensku (Skalica, Bratislava Capitals), v Německu (Ingolstadt), v
Rusku (Lev Poprad) a v Rakousku (Vienna Capitals a Znojmo, jako účastník
bývalé EBEL ligy). Tato práce mě baví, většinou jsem si sestavoval mužstvo sám.
Do týdne jsem viděl třeba i pět utkání ve čtyřech zemích! Musel jsem hráče
vidět na vlastní oči, jak se chová na rozbruslení, jak hraje pod tlakem, jak se
chová v samotném utkání, na střídačce, jakou má roli v mužstvu a specializaci.
A taky bylo důležité, zda je schopný dotyčný hráč nám zapadnout do systému,
který jsme chtěli hrát. Důležité bylo taky vždy si zjistit hráčovu zdravotní
anabázi. Bylo taky otázkou, do jaké soutěže a ligy si hráče vybíráte. Venku jsem
spíš sahal po Kanaďanech nebo Američanech s kariérou v ECHL a AHL, nejlépe
pokud měli za sebou kariéru v univerzitním mužstvu. Lépe se taky adaptovali do
dané soutěže a do mužstva. Měli také většinou menší nároky než Češi. Museli
také charakterově zapadnout do mužstva. Velmi důležité bylo, zda byl cizinec
svobodný, neboť pokud byl ženatý, už měl hlavu většinou nastavenou trochu
jinak, protože jejich partnerky se doma nudily a chtěly cestovat a poznávat
danou zemi. Cizinci potřebují čas na adaptaci na ledě, podporu, aby cítili, že se s
nimi počítá. Musí vás respektovat a důvěřovat vám. Pak je můžete na ledě
opravdu ždímat. V neposlední řadě musíte být spravedlivý a za svým názorem si
před hráči stát a umět si ho obhájit, tak jako si musíte obhájit a zdůvodnit před
majitelem, proč jste si je vybral. Moje zkušenost z evropských soutěží je taková,
že u nás se trénuje mužstvo a venku jednotlivci. Některým hráčům sedí více liga

ve Švýcarsku nebo v Německu, než v naší Extralize. Mám třeba zkušenost s
Liborem Šulákem, kterého jsem si přivedl do Znojma z Chomutova – v té době
hrál jen 1. ligu, ale za dva roky v rakouské EBEL lize jel na MS a následně
podepsal v NHL – v americkém Detroitu. To je typický příklad, když chcete hráče
svázat systémem defenzivní činnosti, která mu nevyhovuje a potlačujete v něm
to, v čem vyniká a je dobrý. Ve Znojmě jsme ho zdokonalovali jen v tom, v čem
byl z našeho pohledu výjimečný. Do české Extraligy jsem si bral vytipované
Slováky – například Petera Puchera nebo Marka Urama. Do české Extraligy
musíte vybírat Kanaďany, kteří si už prošli evropskými soutěžemi a zvykli si na
evropský hokej, nejlépe dva až tři. Pokud už spolu někde hráli a znají se z
dřívějška, o to je to lépe. Mám vždy před sezonou zjištěné, který hráč a v které
soutěži má ve smlouvě klauzuli o uvolnění pro případné doplnění před play-off.
Manažer musí mít informace a s těmi musí umět pracovat. Ideální je, když jste
zároveň manažer i trenér a nebo si musíte lidsky i odborně sednout, a to je
někdy složité. Já jsem měl štěstí na Pavla Pazourka, Jirku Režnara nebo Romana
Šimíčka. Všechny tyto kritéria splňuje Peter Oremus, se kterým se snad
profesně ještě potkám, to je pro mě určitě nejlepší slovenský trenér.“
* Vím, že v současné době jsi ve funkci manažera u našich východních
sousedů…
„V současné době působím jako sportovní manažer v klubu iClinic Bratislava
Capitals, který hraje mezinárodní ICE ligu. V této soutěži už budu mít desátou
sezonu. Zatím se nám daří, loni jsme byli v play-off. Letos jsme hráli dobře, ale
byli jsme nuceni naši účast v lize přerušit vzhledem k mimořádným událostem,
které náš klub postihly (na začátku letošního listopadu zemřel hráč Boris
Sádecký a krátce na to si vzal život viceprezident klubu Dušan Pašek mladší –
pozn. red.).“
* Sleduješ výsledky hodonínských Drtičů ve druhé lize, kterým patří zatím
nezáviděníhodné poslední místo a mužstvo tak asi nemine účast v baráži o
záchranu třetí nejvyšší soutěže? A co vůbec říkáš na to, že v tak malém městě
(necelých 25 000 obyvatel) jsou dva hokejové kluby?
„V Hodoníně se vyskytuji zřídka, a tak o hodonínském hokeji mám jen kusé
informace. Vím, že jsou zde dva hokejové kluby, ale tomu moc nerozumím, co
to má vůbec za smysl v tak malém městě a v dnešní době. Doufám, že se hokej

v Hodoníně jednou vrátí tam kam patří, a to do 1. ligy. Bez větší podpory města
to ale bude složité. Hodonín byl vždy hokejové město s výborným diváckým
zázemím, kde vyrostlo hodně výborných hokejistů, jako třeba Václav
Nedomanský, Břetislav Kocourek, Svatopluk Číhal, Michal Kempný, Ondřej
Šmach, Petr Obdržálek, Stanislav Balán a další.“
* Mám informaci, že se chystáš na knižní vydání svých memoárů v rámci své
bohaté hokejové kariéry. Je to realita a pokud se to zakládá na pravdě, kdy se
vlastně kniha objeví na pultech knihkupců?
„Uvidíme, ale spousta lidí z hokejové branže mě k tomu nabádá. Ale uvidím, jak
na tom budu časově.“
* Rozhovor se připravuje na začátku prosince, takže se přirozeně nabízí otázka:
Kde budeš trávit Vánoce a poslední den v roce (Silvestr), a co si přeješ pro sebe
a své nejbližší do roku 2022?
„Vánoce a Nový rok budu trávit určitě v rodinném kruhu. Jinak sobě a svým
nejbližším přeji pevné zdraví, štěstí a pohodu!“
Takže hlavně hodně zdraví do Nového roku jsem Rosťovi a jeho nejbližším
popřál i já za celou redakci NOVÉHO SLOVÁCKA!
(pol)
MALÝ OSOBNÍ DOTAZNÍK:
RODINA: Ženatý
POVOLÁNÍ: Manažer
ZÁJMY, KONÍČKY: Sport, hudba
OBLÍBENÉ JÍDLO, PITÍ: Špagety, víno
OBLÍBENÝ HEREC, HEREČKA: Robert De Niro
OBLÍBENÝ FILM, SERIÁL: Casino
OBLÍBENÝ ZPĚVÁK, ZPĚVAČKA, SKUPINA: Sex Pistols
OBLÍBENÉ MĚSTO, ZEMĚ: Palermo, Sicílie
OBLÍBENÝ SPORT: Lední hokej
OBLÍBENÉ ČÍSLO: 21

OBLÍBENÁ BARVA: Černá
OBLÍBENÁ KVĚTINA: Keř Oleandr
OBLÍBENÉ ZVÍŘE: Slepice
CO MNĚ ZTRPČUJE ŽIVOT: Slovo a slib v Česku neplatí!
ŽIVOTNÍ MOUDRO ČI MOUDRA: Situace se vyvíjí…