Mám před sebou brožurku s 63 lidovými pěsničkami, které ve svých zpěvných textech oslavují rodné Podluží, brožura byla vydána ve Zlíně v roce 1998, krátce před posledním dnem autora, bydlícího, jak s oblibou říkal,“ že je z Kostic aj ze Zlína“. Ve společensko- literárním almanachu Rozmarýn z téhož roku, obsahově kopírující region Slovácka, je zase řada básní opěvujících literární poklady tohoto tradicemi propleteného vinorodého kraje. Kraje veselých a bodrých lidiček po staletí motykou obdělávajících rodnou hroudu ku prospěchu nás všech. František Třetina (1920 – 1999), by mohl být jejich symbolem, protože po sobě dokázal zanechat dílo uložené do pokladnice hudebního života nejen Slovácka, ale i do básnického světa plného inspirativních múz a lásky k ženě či rodnému kraji. A co možná vůbec nevíte – byl taky malířem nejen lidových ornamentů. Některé navždy zanechal vypálené na porcelánu či keramice, dodnes zdobící poličky kuchyní zdejších hospodyní. Výčet jeho obdivuhodné práce však tímto nekončí. Byl rovněž publicistou, který rád spolupracoval s řadou redakcí na Zlínsku i Slovácku či jinde. Velmi dobře je „zapsán“ v Českém rozhlasu v Brně, Zlíně či dokonce v Plzni. V těchto redakcích působil jako tvůrce různých scének v celovečerních programech věnovaných lidovým písním a životu kolem nich. Pro jeho skromnost a vstřícnost spojenou s nenabubřenou ochotou byl velmi oblíbený. Jako publicista měl asi nejvíce článků v Zemědělských novinách, ale i v okresních listech, kde dokázal psát s láskou o svém rodném kraji, rodných Kosticích a vlastně o všech dobrých rodácích, kteří ho v jeho životě doprovázeli nejen na cestách kolem kultury či po pěšinách zdejších tradic. Jeho nejbližšími přáteli v hudbě byli především sourozenci Božena a Zdeněk Baťkovi. Dodnes ještě zpívají jeho pěsničky – Aj rozkvítaj, rozkvítaj nebo vrtěnú Šohajku, šohajku, oplývající životní zkušeností, jak napovídají tyto řádky – Kdybys k ní chodíval každý deň zvečera, nemněla by milá nového frajíra … Hore Týncem je další skladba nebo Svítáníčko, která zavádí tanečníky či posluchače do jeho rodných Kostic. Další pěsnička pozornému posluchači napovídá… Už rosenka napadala, ešče je noc tmavá, tam za vodů za Moravů už sunéčko vstává už sa rozednívá, vyprovoď mňa milá než mamička synečka zavolá! Sourozenci Baťkovi mají a ve svém repertoáru i pěsničky Vinohrady zelené, Šípková Růženka, Modravý kvítek a další skladby, které jsou i třeba nahrané na CD.
Na stránkách již zmíněného almanachu Rozmarýn jsou na několika stránkách jeho básně nebo krátké veselé etudy z jeho života. Třeba na straně 49 je jedna humorná nazvaná Kdo vymyslel apríl. Byl to řecký Aprillés, syn boha Chochióna a bohyně Srandisstéi! „No a od téj doby sa furt robijá ty bárjaké srandičky…“ píše v závěru autor František Třetina. Zdařilá mikropovídečka nepochybně vzbudila a rozesmála i mrzouta svým originálním jazykem v nářečí či smyšlenou zápletkou s řeckými bohy. Šéfredaktorka Taťána Králová o něm v medailonku napsala … „ Je to člověk čistého rozmarýnového pramene. Sám velmi skromný, a přátelé o něm říkají jen to nejlepší … Františkovy pěsničky každý zpívá jak o dušu, protože když je mistr skládal, tak tam vmontoval kúsek téj svojéj dobréj duše, a my už jináč nemožem, než že duša k duši letí…“.
František byl i dobrým organizátorem. Ve Zlíně založil slovácký kroužek, později pojmenovaný jako Vonica. Za dlouhá léta nastřádal spolupráci se známou Pavlušovou dechovkou Mistříňankou, Podhorankou či kapelou z Fryštáku. Jeho spolupráce s dechovkou či cimbálovkami nebyla nijak vyhraněná. Prostě tvořil pro všechny, komu dělala jeho práce radost. Pro muzikanty a zejména pro posluchače, kteří ho měli rádi.
Podlužácký pěsničkář František Třetina se dožil sedmdesáti devíti let. Mohl tu být i déle, aby svým vyzrálým kumštem ještě více obohatil pokladnici nejen lidových hudebních tradic. A, že uměl, potvrzují i Kumpárovi muzikanti, kteří některé z jeho hudebních děl nahráli na hudební nosiče. Proto, aby se z jeho cílevědomé práce mohl lid dodnes radovat a těšit! Jan Kux
Diskuze